Definice lásky

6. listopadu 2018 v 20:38 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Definice lásky.

Láska je potůček slz dojetí při tvém zrození a moře slz při tvém odchodu.

Láska bez života možná není. Život bez lásky jako by nebyl. Oba bez sebe
nejsou nic. Společně jsou vše.
 

Rozhovor ve vlaku

6. listopadu 2018 v 20:37 | Hanlen |  Povídky
Rozhovor ve vlaku.

Mladý 30-ti letý flegmatik jedoucí za svou dívkou (F)
Starý nerudný cholerik (CH)

Z vlaku vystoupila mladá maminka s dítětem

CH: To bylo, co? Viděl jste to? To dítě bylo otřesné a matka nic.
F: A co se jako stalo?
CH: Co se stalo???? No to snad viděl hluchý i slepý…. Ještě chvíli a už bych jim asi něco řekl.
F: Nechápu proč.
CH: No proč asi? Vám ten malý spratek nevadil?
F: Malý spratek? Vždyť to byl roztomilý chlapeček. Sám chodím s dívkou, která má dítě za svobodna.
CH: Houby roztomilý. Byl rozmazlený až hrůza. Ale vám se zřejmě líbila ta matka, že se jich tak zastáváte.
F: Máte pravdu, ta byla taky pěkná.
CH: jasně, mladý, v hlavě máte jen ženské a sex, a tak to potom vypadá. Samé dětí bez otců, bez pořádné výchovy a pořádku. To by za našich mladých let nemohlo být. To bychom našim dětem nedovolili.
F: Já mám v hlavě aspoň něco - na rozdíl od Vás.
CH: Jak něco? Co si to dovoluješ? Tebe bych fakt chtěl mít doma, takového drzouna. To by mě zajímalo, kde vlastně jedeš?
F: Je mi to jedno, co si o mě myslíte. Já jedu za svou dívkou a jejím synem. Dneska mě čeká seznámení s jejím otcem. Prý je to pěkný pruďas.
CH: To je správné. Pořádek musí být. Rád bych toho chlapa poznal.
F: Možná ho budete znát, je taky z Ivančic.
CH: no schválně…..
F: prý nějaký Franta Špačků…. Znáte ho?
CH: cože????? No vlastně… máte pravdu… ten malý zas nebyl tak špatný… dovolte, abych se vám představil…. Jsem Špaček František… a myslím, že si budeme rozumět…..

Jako za mlada

6. listopadu 2018 v 20:17 | Hanlen |  Povídky
Unaveně jsem si sedla na sedačku a z kabelky vytáhla dopis, který jsem našla ve schránce.

"Ahoj holky a kluci" četla jsem, "náš třídní sraz se bude konat jako obvykle na stejném místě ve stejném čase. A protože je doba masopustu, volím tématický maškarní oděv. Převlečte se za to, co vás vystihuje, ať se poznáme".

V první chvíli jsem vůbec netušila, co na sebe.

Další den jsem jela obvyklou cestou z práce autobusem a dívala se kolem sebe. Na křižovatce vedle nás na červenou zastavila firemní dodávka s nápisem Velkoobchod s jednorázovými obaly. OBALY. No to je nápad. Na sraz se prostě zabalíme, obalíme… jak je komu libo.

Domů jsem dorazila úplně nadšená. Z chodby jsem přímo v kozačkách letěla k počítači a sdílela svůj nápad s ostatníma.

Den D nadešel. Vlastně den S. S jako sraz.

Pomalu jsem se začala balit. Doslova a do písmene. Rudé červené šaty. Zabalit do bublinkové folie. Nalepit nápisy. A vyjít pravou…

Vešla jsem do salónku místní restaurace.
Nikdo se nezměnil. Jedlík Mirek se převlékl za kuchaře. I bez korunky na hlavě bych poznala naší třídní šťabajznu Vilmu.

S naprosto šíleným průhledným gumovým obalem s malou čepičkou na hlavě, průřezem pro oči a ústa ke mně přiskákal nádherný chlap. Na černém triku jsem četla Durex a se slzami od smíchu radostně objala našeho místního playboye Jirku. "Bože, Jirko, jak to vypadáš?" "To víš, doba je zlá, bez čepičky už ani ťuk" tulil se ke mně Jiří a laškovně na mě mrkal svými neodolatelnýma hnědýma očima.

Vysokoškolačka Martina v taláru zrovna distingovaně poučovala třídního klauna Jarka, ať se konečně začne chovat jako dospělý.

"Tak se ukaž….. pokřikovali na mě a já se rázem cítila zpátky, tam ve třetí lavici u okna. I přes únorový mráz jsem ucítila tu známou vůni jara, kterou jsem vždy tak citlivě vdechovala z otevřených oken třídy.

Ti mí nádherní parťáci z dob dětství a mládí mě prostě odhalili na první dobrou. Věděli moc dobře, že nikdy nenechám si vzít lásku a přitom se chci ochránit od bolestí.

A já tedy obalila své srdce krásně bublinkovou folií.

Srdce v ní je volné a pluje si lehounce ve svém prostoru. Může svobodně dolů i nahoru, všude, kde se mu líbí.

Bublinky polepila jsem z obou stran nápisy "křehké" a "neklopit". Místo opásku měla jsem řetízek, který se skládal ze všech písmenek abecedy. Tvořit z písmenek slova a ze slov příběhy to mě vždycky bavilo.
"No jo, náš třídní pisálek a snílek" vítali mě mezi sebou.

Místa u stolu se zaplnili a my začali vyprávět. Jak se kdo má, co kdo dělá a kdy se zase potkáme. Vypadali jsme šťastně a spokojeně.

Vilma líčila, jak se vrátila z Dubaje, Mirek rozdával vizitky od své nově otevřené restaurace, Martina všem nabídla vynikající pojistné podmínky z pozice manažerky místní pojišťovny. Tančili jsme se a bavili dlouho do noci.

"Kde je Jirka?" začali jsme se shánět po našem třídním krasavci. Kluci šli zkontrolovat záchodky, my holky běhaly kolem restaurace. Po Jirkovi jako by se slehla zem. Byl čas vrátit se domů.

Ráno mě probudilo pípnutí smsky. Psala Vilma.
"Na příští sraz nepřijdu. V Dubaji jsem byla tajně s Jirkou. Před chvíli mi volal. Testy na AIDS vyšly pozitivně."

 


Tanec v rámci diety

10. října 2018 v 20:40 | Hanlen |  Natur House
Týden utekl naprosto neskutečně a my se probudili do pátečního rána. Protančila jsem si svým samostatným velkým pokojem u otevřeného okna s pohledem na vycházející slunce nad plochou místního rybníka. S Kryštofy zpívala si "pojď hledat břeh". Sprcha byla osvěžující a já si chystala své potřebné svačinky, ovoce, pití a nové ponožky na další den.

Dnes jsme se měli více seznámit s hostitelem - městem Děčínem. Je malebný. Pěšky jsme se dostali přes Dlouhou jízdu na nádvoří zámku a těšili se na okruh. Mladý průvodce byl vtipný a zábavný. Vyprávěl nám mimo jiné o rodině Thunů, v jehož majetku byl hrad až do roku 1932. Když jsme došli do poslední místnosti, mnohé ženy zkoprněli. Dívali se na visící obraz a na mě a zase zpět. Každý z nás vidí sám sebe poněkud jinak, takže jsem chvíli vůbec netušila, co se děje. A najednou mi začali říkat, že jsem neuvěřitelně podobná té ženě na obraze. "Kdo je to?" ptali se překvapeně průvodce. "Přece Tereza Thunová" odpověděl ten chytrý chlapec a dal jim za pravdu, že podoba tam je. Přemýšlím, že po návratu navštívím svou obvodní lékařku a požádám o odběr krve. Třeba vyteče modrý pramen.

Na závěr prohlídky jsme se ještě naučili nové pojmy intarzie a enfiláda. Pokud i Vy chcete vědět, co to znamená, nezbývá než se vydat do Děčína také. Když jsme pokračovali městem přes Tyršův most a dívali se na Vyhlídkovou restauraci na Pastýřské stěně, odmítali jsme věřit tomu, že bychom opravdu ještě dnes spočinuli na restauračních židličkách v takových výšinách. Vzhledem k tomu, co jsme již nachodili i tento výšlap jsme všichni zvládli hravě a já si říkala, že jsem snad více či méně těch svých dietních prohřešků vyšlapala.

S přibývajícím odpolednem jsme se všichni přes náměstí pomalu dostávali na své pokoje. Já si ještě před večeří sbalila většinu svých věcí, aniž bych tušila, jak báječný je to nápad. Po týdnu se nebe zatáhlo, začalo pršet a přidala se bouřka. Nic netuše jsem se zeptala, zda se i přes nepřízeň počasí půjdeme rozloučit - však víte kde….

"Tak na chvilku" zněla odpověď a já netušila, jak dlouhá chvilka je přede mnou. Vzhledem k dešti a ochlazení, venkovní zahrádky osiřely a uvnitř bylo k prasknutí. Navíc byl pátek. Skvělý den pro oslavu narozenin a narození dítěte. V praxi to, milé dámy, vypadalo velmi velmi pozitivně. Dlouhý stůl plný příjemných mužů. Pro dnešní večer jsme si s panem řidičem zbyli jen dva. Z nás dvou jeden odešel a hádejte, kdo to asi byl. No a v tuto chvíli začíná má návštěva do restaurace na náměstí, abych se na vlastní oči přesvědčila, jak se tančí v městě na Labi.

Takže, moje milá paní poradkyně, pokud jste dosud vydržela číst a byla zděšená z mých dietních prohřešků, dovolte, abych se pochlubila, že jsem kromě cca 70-ti ušlých kilometrů, protančila zodpovědně celou noc, a to vše jen proto, abych Vám udělala radost.

V sobotu směr domov a samozřejmě tvrdý nástup na ten správný režim. Zítra mě čeká kontrola a já vůbec netuším, jak dopadnu. A pokud jsem více než 10 dkg přibrala, tak ať se hanbou propadnu.


Zlatý hřeb - Pravčická brána na dohled

4. října 2018 v 20:33 | Hanlen |  Natur House
Čvrteček, cítím se jak krteček. Nohy již mám sešlapané, únava mi říká pane. Ale nás jen tak někdo nedostane. Dnes nás čeká "zlatý hřeb" našeho zájezdu. Národní park České Švýcarsko. Túra k Pravčické bráně, Mezní Louka, údolí říčky Kamenice, plavba na pramicích Tichou (Edmundovou) soutěskou, Hřensko. Ráno nikdo netušil, že večer budeme mít v nohou minimálně 17 kilometrů a v srdci pocit dobře vykonané práce.

Ženy již vytahují své hole a připravují se na túru. Já si ukládám na cestu do své příruční kabely slimbelky, ovoce, zeleninu, čistou vodu a chroupající vlákninu. Dobrou náladu mám samozřejmě v každé kapse. Na nohou pohodlné boty a můžeme vyrazit. Slunce je i nadále naším věrným společníkem. Ještě jsem vám nepředstavila nádhernou trojicí našich spolucestujících. Byla to maminka se dvěma synky. Maminka byla starší, oblečená celou dobu v bílém a na hlavě měla roztomilý tralaláček. Tento Pampalini a jeho hoši tvořili nepřehlédnutelné sousoší. Nakonec jsme zjistili, že chlapci jsou dvojčata a nejsou tak mladí jako vypadají. Třetí křížek jim již táhne. Když věrně stáli po boku své maminky, okamžitě jsem si je představila do videoklipu skupiny Lunetic při písní… "jsi moje máma"…. Nezapomenutelné. Ale šlapali dobře a byli velmi příjemní.

Na pramici jsme dostali asi nejvtipnějšího převozníka roku. Při dotazu, jak je pod námi hluboko, odpovídal "až na dno, madam, až na dno". Poté nám dovolil fotit si vše v okolí s tím, že si to můžeme dát na své "fackabuky" a při výstupu, kde jediná možnost byla vpravo upozornil, že vpravo vystupují pouze muži. Ženy vlevo (do vody) a tchýně prý můžou skákat přímo, ať nezdržují. Nechápu, proč měly některé Kelišky tak zvláštní výraz ve tvářích.

Výstup na Pravčickou bránu byl pro mnohé náročnější, ale ta odměna nahoře. Teda, to byl pohled do okolí. Taky je vám tak pěkně, když jste blíže k nebesům? Tlačila jsem na místo oběda slimbelky, po zpáteční šestikilometrové trase ovoce a svižným krokem jsme se blížili k autobusu.

Na večeři mě čekaly špagety, což bylo dobře, neboť nic jiného bych nebyla schopná pokousat. Večer jsme sebrali poslední zbytek sil a navštívili místní pivní koutek. Líbilo se nám tam velmi, až jsme chtěli ještě pokračovat v tažení, jenže už nebylo moc těch, kteří by s námi sdíleli stejné hodnoty. Vzhledem k tomu, že jsme lidé společenští, seznámili jsme se s místními cyklisty a těm se náš plán pokračovat v přátelském duchu líbil a doprovodili nás do zařízení na náměstí. Povídali o tom, jak se tam v pátky a soboty vesele tančí a věřte, že mě v tu chvíli ani v tom nejbláznivějším snu nenapadlo, že jednou z tanečnic budu i já sama. Pravda je, že můj život je někdy šílenější, než ty nejdivočejší sny. Ale o tom zase až příště.



Guten Morgen

30. září 2018 v 20:45 | Hanlen |  Natur House
"Guten Morgen" chtělo by se mi říct, neboť je před námi úterní návštěva do sousedního Německa. Čeká nás německá oblast Saského Švýcarska, pevnost Konigstein, vyhlídková terasa Bastei se skalním mostem Basteibrucke, hradem Neurathen a sladká tečka na závěr pro ty, kteří nejsou v dietě - lahodná zmrzlina v lázeňském městečku Bad Schandau.

Počasí je jako vymalované. Musím říct, že pevnost mě nadchla. Jak praví moudrý letáček, nachází se na ploše 13 fotbalových hřišť a patří k největším pevnostem v Evropě. Ve výšce 247 metrů nad Labem nabízí kombinaci přírody i kultury. Všude kolem nás je 800 let života na pevnosti. Ve výtahu, který nás vyváží nahoru si dávám svou ovocnou svačinku, pozdější oběd opět vyplňuji slimbelkami. Zjišťuji, jak jsou výhodné pro cestování a příště si jich u mé milé poradkyně zakoupím určitě více do zásoby.

Po obědě se vydáváme na vyhlídkové terasy a další zajímavostí naplánované pro tento den. Jedna z účastnic má zapnutý krokoměr, takže je jasné, že i dnešní den máme našlapáno okolo 10-12 kilometrů a jemně unavení se vracíme na základnu. K večeři se samozřejmě vyhýbám polévce zcela, druhý chod vybírám ten nejméně nebezpečný. Pro dnešek květákový mozeček. Mozeček navíc se vždy hodí. Přílohu v podobě brambor nechávám ladem, buchty si nevšímám. Jenže opětovně je tady krásný večer a naše trojice již sehraná. Musíme si ještě dopovídat vtipy ze včerejška a kde jinde, než v blízké pivní baště. No nic…. přejdu raději volně ke dni dalšímu - středě.

…. "kdepak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš a zázemí, vždyť ještě léčky málo znáš, málo zdá se mi"… rozněžněle si v duchu zpívám, když se procházím provoněnými zahradami zalitými sluncem u barokního zámku Moritzburg a marně zkouším střevíček Popelky…. Je mi pohádkově krásně.

Když střevíc tlačí více než je zdrávo, loučím se s romantickou podívanou a s ostatními poslušně nastupuji zpět do autobusu a těším se na Drážďany. Naše báječná paní průvodkyně nás seznamuje s obrazárnou Zwinger, klenotnici, Semperovou operou, kostelem Frauenkirche. V Muzeu míšeňského porcelánu si vybírám, do které mísy by se mi líbilo servírovat zeleninový salát a z Labských teras se kochám okolím. O obědě tentokráte pomlčím, tyčinky se vůbec nedostaly ke slovu. Paní průvodkyně nás zavedla na typickou drážďanskou klobásu a pivo. Já se fakt bránila. Držela se zuby nehty, otáčela hlavu na stranu, tvářila se, že tam nejsem, no a pak jsem ji sežr…. Odpolední ovocnou svačinku jsem samozřejmě nevynechala, večeře byla light, jen kuřecí steak se zeleninkou. No, tak už se na mě za tu klobásu, nezlobte.

Nevím, čím to bylo, ale Drážďany mě unavily nejvíce a věřím, že se k tomu velkou měrou přidala i tíha svědomí za tu drážďanskou hříšně dobrou specialitu. Auf Wiedersehen….

Pondělní dovolenková improvizace

30. září 2018 v 20:44 | Hanlen |  Natur House
Natur House míní, dovolená mění. Tak už to bývá. Úmysl na první pohled zdá se skvělý, jenže to by na světě nesměly být nástrahy lahodných chutí či vůní. Ale pěkně po pořádku.

V pondělí nás čekala Naučná stezka Růžová, která měla být dlouhá 10 km. Ke švédským stolům jsem si donesla své vlastní suchary, dala si plátek šunky, plátek sýra, zeleninu a trochu neslazeného jogurtu. Tuto větu již nebudu opakovat, ale věřte mi, že skladba mé snídaně se po celý týden nezměnila a zůstala mi tak jedinou jistotou. Zapila jsem to vydatně černou kávou a mátovým čajem a mohla se jít připravit k nástupu do autobusu. Tam už čekali ostatní účastníci zájezdu. Procházka stezkou zdála se být mírnou a nenáročnou, nicméně než jsme dorazili zpátky k autobusu, někteří již tvářili se kysele, někteří dokonce i hlasitě nadávali a byli tací, kteří trucovitě seděli, unaveně vzdychali a nechtěli se vrátit spořádaně do autobusu.

Jediná naděje byla, že kousek od místa našeho působení se nacházejí dvě hospůdky, kde je možné se chvíli občerstvit. Jaké však bylo naše zklamání, když obě nejenže zely prázdnotou, ale především se chlubily velkým zamknutým zámkem na dveřích. Smutně jsme se ploužili do místní mydlárny Rubens, kde nás čekalo velmi příjemné a zajímavé povídání a možnost utratit těžké peníze důchodců i jejich mladších ještě pracujících přátel. Obtěžkání voňavými mýdly a olejíčky vraceli jsme se zpět a těšili se na večeři. Během dne jsem poctivě dodržovala ovocné přesnídávky a oběd jsem vyplnila dvěmi tyčinkami slimbelkami.

U večeře se střídaly polévky s předkrmy, takže když jsem viděla před sebou kupu salátu, zaradovala jsem se jako králík a vrhla se na připravené jídlo. Ostatní, nevím proč mé nadšení nesdíleli.

Nastal večer. Parta nejstarších seniorek, které jako by z oka vypadly Troškovic paní Kelišové se odebraly na kutě. Ale co s načatým večerem. Při procházce naučnou stezkou spřátelila jsem se s paní, která taky byla sama. Byla to nonšalantní dáma, se kterou jsme se v prvých dnech poněkud nestihly představit a pak již to nemělo ani cenu. Říkali jsme ji všichni "paní z Liberce" a já ji ještě přejmenovala vzhledem k její předdůchodové kariéře na "manažerku". Jediný volný muž, který také ještě nebyl v důchodu byl náš řidič, takže jsme v této svaté trojici vyrazili do místní pivnice. Ta byla sympatická hned ze dvou důvodů. Za prvé byla velmi blízko našeho hotelu a za druhé měli na čepu 10 druhů piv. No uznejte, že provokovat v tomto prostředí bílým vínem, čistou vodou či snad dokonce kefírem s Fibčou by bylo nejenže provokativní, ale naprosto neslušné. Takže jsme opatrně zahájili degustaci. Tímto bych ukončila vyprávění pondělního dne a nenápadně přešla ke dni dalšímu.


Korálkový svět

29. září 2018 v 23:53 | Hanlen |  Rýmy
Ten, kdo dlouho otálí
bojí se, ať se nespálí.
V malé chvilce, kdy cítíš strach
hrníček s něhou stojí na dosah.

Není důvod být zlá nebo hodná,
není nutné vypít ho do dna.
Jen ptám se jednoduchou otázkou,
kdo nikdy neotočil se za láskou?

Jsou chvíle, kdy to zabolí,
hrníček mlčky pozoruje okolí.


Jsem novodobý don Quijot co brání se brání
proti zprávám, co mluví o násilí a zbraních.
Nechci vidět ty šílené věci a utíkám do sebe.
Kreslím si prstem oblaky na nebe.

Pouštím si písničky z dětství a mládí,
ty, co po duši hladí.
Mám svůj svět plný citů, něhy a jemnosti.
Jsem člověk jen plný radostí.


Zavřená ve svém bláznivém světě
toužím a dýchám na planetě.
Bláznivě tančím uprostřed sněhu.
Raduji se jak Bolt při výhře v běhu.
S chutí si piji kávu ze šálku.
Ve svém světě plném duhových korálků.

Rozmluva s vodou

28. září 2018 v 21:26 | Hanlen |  Myšlenky a pocity

Bez tebe, vodo, nebyl by život. Dokážeš život zachránit a také ho vzít. Dokážeš být nádherná i krutá. Jsi požehnáním i pohromou. Možná nejen proto, jsi rodu ženského.

Mé první setkání s Tebou je ještě před narozením. Jednalo se o značku vody "plodová" a bylo mi v ní pěkně. Jenže všechno pěkné jednou končí a já musela vyplout na povrch. Šlo to rychle. Jakožto nezkušený sedmiměsíční novorozenec jsem ovšem měla z pekla štěstí, neboť jsem neohroženě vplula do vodního znamení raka.

Pak přišla doba povinné výuky plavání a špatná paní učitelka. Jaký paradox - vyvolat ve vodním znamení strach z vody. Nicméně netrvalo dlouho a já se setkala se svou láskou, vodou mořskou. Strach byl šmahem pryč a já v zajetí slané kamarádky navázala nové životní přátelství.

Život ubíhá neskutečně rychle a přináší úspěchy i pády. Čím více zažíváme, tím více si ceníme, že ve svém okolí máme lidí, kterým můžeme spolu s Jožou Rážem zpívat jako své poděkování "jsi voda, čo má drží nad vodou".

Občas vodo, nádherně voníš. Jako muž či jako žena. Záleží, jakou máš zrovna náladu. Zda jsi plná květin, bylin, koření - když převlékáš se do své podoby "toaletní".

Dokážeš být tak všeobjímající, když stékáš po mém těle a tak erotická, když stékáš po tělech dvou bytostí v jedné chvíli.

V Tobě, vodo, odráží se měsíc, slunce i hvězdy. Jsi kouzelníkem Čáryfukem. Jednou nám protékáš mezi prsty, jindy do Tebe padáme jako do nejkrásnější bílé peřiny. Natahujeme ruce a do dlaní na zlomek vteřiny chytáme vločky.

Dokážeš být pěkně tvrdá, ať už na Tebe upadneme na bruslích nebo nám na hlavu spadne tvůj kamarád rampouch. Jsi ledová i horká a občas se vypaříš jako neplatící host z hospůdky. Hasičům pomáháš při práci, dětem v aqua parcích slouží pro rozveselení očí.

Vodo, s Tebou se rodíme. Jsi náš nepostradatelný přítel po celý život. A jednou, až přijde čas, opět budeš s námi. V podobě slz těch, které máme v životě tak moc rádi.


Šestý smysl

26. září 2018 v 23:14 | Hanlen |  Rýmy
Znáte ten pocit tisíců mravenců ve Vašem těle?

Víte, že se něco děje, jen ještě nevíte co.
A přesto, že nervozita v Tobě je hmatatelná,
Ty jsi pořád stejně stejná.
Nemáš strach. Předzvěst nového něčeho.
Klid před bouři. Intuice. Nic, co je běžného.

A tak se tak nějak ostýchavě těším.
Až budu vědět nač, sdělím Vám to, jezdcům života i pěším.

Pocit vůně nepoznaného.
Pocit světla neznámého.
Pocit dotyku nedotčeného.
To všechno v jedné duši.
A jen můj anděl strážný tuší …

Šestý smysl
ovládl mou mysl.

Kam dál