Lázeňský zpravodaj č. 14

15. listopadu 2015 v 9:26 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj - Darkov
Krásný podzimní den.

Utíká mi to jako voda a pomalu každý den pláču do peřin, aby pak těch slz při loučení nebylo příliš mnoho a nezpůsobila tak lokální záplavu. Jídlo je čím dál chutnější, procedury příjemnější a lázeňáci a lázeňáčky čím dál veselejší.

Při posledním posezení u kytary nám Maďar líčil svůj hrůzostrašný příběh. Stal si prý tak klidně u výtahu, když tu se k němu přitočila dáma ve věku cca 75 let. Její vnady již znejistěly zemskou přitažlivostí a houpaly se až u pupku (tak to říkal). A paní povídá: "pane, můžete jít se mnou prosím na pokoj?". Maďar se zcela u vytržení točil kolem sebe a pak se ustrašeně zeptal: "Já? Opravdu já?"

"Ano, pane" odpověděla ta statná žena. Maďar celý orosený strachem následoval dračicina pokoj. Paní mu vesele ukázala na postýlku a řekla ... "tam.....". Jeho nohy ztěžkly, dech se zastavil a srdce málem přestalo bít strachy. Když tu paní pokračovala .... "...tam, za postel mi spadl rozpis procedur, mohl by jste mi prosím odtáhnout postel a vytáhnout ten papír?". No myslím, že ten spadlý kámen z maďarova srdce byl slyšet po celé budově. A náš hurónský smích taky.

Včera se někteří rozhodli sportem zjistit stav vlastního zdraví i vydali jsme se na místní bowling. Jeden z nás nám to tam pěkně kazil, když neustále házel plný počet, ale my ostatní jsme házeli tak, jak nám to jednotlivě zdravotní stav dovolil. Pohled to byl pěkný. Pak v dáli začal zvonit telefon. Polekali jsme se, zda nevolají z ústavu, že postrádají pár svých chovanců. Nikdo ale nedošel a tak jsme v klidu dohrály náš veselý turnaj.

Je víkend, můj lázeňský poslední. Pomalu si přehrávám v hlavě ten neuvěřitelný měsíční příběh. Kolik lidí člověk poznal, jaké rozlišné povahy, spoustu těžkých zdravotních problémů, směska všeho nač si jen vzpomenete. Najednou, tak jak je to na konci všeho možného zvykem zapomínáte na ty protivné a nepříjemné a vybavují se Vám jen hezké věci.
Děkuji všem bez výjimky, se kterými mě osud dal dohromady.

Sestřičkám a jejich profesionálnímu přístupu, holkám z jídelen, všem pacientům a pacientkám. Děkuji, že mi dovolili nahlédnout do jejich životů, prožit s nimi nějaký čas a zase se něco od každého z nich naučit. Je zajímavé, že pokud chcete a dáte si tu práci, najdete i v tom největším škarohlídovi alespoň něco maličko pěkného. Občas i v tom největším kakabusovi vykouzlíte úsměv a těm smutným svým veselým přístupem nakreslíte každý den sluníčko. A to mě na životě moc baví. Učím se poslouchat a vnímat. Učím se pokládat otázky a ukládat si odpovědi. Určitě jsem nikomu, kdo figuroval v mých zpravodajích nechtěla nijak ublížit nebo urazit. Jen jsem se snažila lehce vtipnou formou nastínit, co vše je možné i nemožné. Děkuji všem bez výjimky za dar potkávání a setkávání. Tak a dost. Prostě bylo to tady moc príma a ráda budu vzpomínat, jak mě tady dali dohromady po všech stránkách.

Dneska odpoledne máme domluvenou první společnou procházku s paní Miladkou z pokoje, tak se asi projdeme do kavárničky na dvojku vína. Paní mi to chce mermomocí za mou péči zaplatit a tak se tady od rána hádáme. :) Já ji říkám, že nejsem úplatná a jestli mě bude zlobit, tak ji zamknu na pokoji a vycházku zarazím. Je to príma ženská.

Večer se chystáme na jedny z posledních tanečků, abychom zjistili, jak jsme se zdravotně zlepšili.

Mějte krásnou neděli.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama