Lázeňský zpravodaj č. 5

12. listopadu 2015 v 10:43 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj - Darkov
Lázeňský zpravodaj č. 5
Přátele - dobré ráno.

Když jsem se včera začala připravovat na návštěvu tety Halky, bábi nenápadně kroužila kolem a pak začala vytahovat všechny modely, které měla ve skříni.
Se slovy "myslíte, že by bylo vhodné v tom jít na dnešní taneční večer?" mi tak trošku vyrazila dech a vzala vítr z plachet. Navíc akčně dodala - "já už tam půjdu dříve a budu Vám držet místo.".

Zrychlila jsem svou přípravu ven, abych mohla vypadnout co nejrychleji, když tu se babča začala oblékat taky s tím, že teda pokud dovolím, počkáme na tu mou kamarádku spolu.
Tak jsme čekaly na Halku ve dvojici, bábi si pro tuto slavnostní příležitost vzala i nový tralaláček na hlavu. Naštěstí má milá kamarádka je pohotová, vůbec nezajížděla autem k chodníku a zůstala stát uprostřed cesty. Já tak mohla rychle nastoupit a bezpečně zmizet.

Na večeři jsem dorazila přesně, bábi už z vedlejšího stolu na mě radostně mávala, ládovala do sebe rychle kus žvance a pak spěchala chytit flek k tanci a poslechu.

Když jsme s Líbou vyšly po večeři na chodbu, naskytl se nám pohled pro bohy. Před místní kavárnou se tlačily davy francouzských holí všech barev a velikosti a nedočkavě očekávaly otevření podniku.
Jejich majitelé a majitelky se tlačili a předbíhali jako by stáli ve frontě na banány. My, které jsme věděly, že máme v první linie svého špeha, jsme v klidu došly na konec řady očekávaly věci příštích.
Okamžitě po otevření se místní sál naplnil do posledního místečka a mazáci jako smyslu zbavení začali nadšeně zdravit místní muzikanty. I chlapci od fochu byli vstřícní. Srdečně pozdravili jak všechny známé, tak i nás nováčky. Pak dokonce vyjmenovali i několik známých firem, jako pan Bohouš (doufám, že nemysleli toho psa), pan František, paní Maruška, Anička, Boženka …..

Ještě před nějakou chvíli skoro imobilní pacienti začali netrpělivě bouchat svými berličkami do země a dožadovali se prvních tónů. Parket se zaplnil v cuku letu. Bylo to jak z pohádky o zázracích. Ti, co téměř nechodili vůbec se čiperně dobelhali na parket. Ti, co chodili trošku lépe dokazovali, že v tanci nemají konkurenci a nemůže je předběhnout ani žádný z účastníků Star dance. Je Vám jasné, že já se svými urologickými problémy jsem měla od smíchu problém již v prvních minutách.

Největší hit místní smetánky byla píseň "Dárkovské lázně", kterou všichni zúčastněni pěli jako hymnu, srdnatě se u toho plácali a objímali a snažili se navázat nové kontakty mrkáním všech svých očí a lišáckými úsměvy.

Po několika ploužácích započala hrát pravá diskotéková hudba a svítící disco koule zavěšená u stropu měla co dělat, aby se stihla otáčet.

Do toho pár laserových efektů a nebylo možné rozeznat, zda se náhodou nenacházím na známé Stodolní ulici.




V rychlých taktech jsme se připojily i my ženy bez partnerů a šťastně se usmívajíc jsme tančily zvesela i na polskou píseň "Jestesz Stalina", což nebylo daleko od pravdy.

V této naprosto neopakovatelné atmosféře jsem zvládla vypít 4 malé piva, protože uznejte sami, že za střízlivého stavu to prostě přežít nešlo.

Nejlepší hřeb nás teprve čekal. Když spustili sérií italských písní přiskočila i moje bábi a pustila se do tance s takovou vervou, až ji korále vlály u krku. Pak si šla chvíli odpočinou a chytily ji do taktu až skladby od Kabátu. To čiperně dorazila znova a ukázala nám všem, zač je toho loket.

Bábi odešla po deváté hodině, já dorazila po desáté a jestli si myslíte, že už spala, naprosto se pletete. Přece ještě musela následovat noční pohádka. Usnula jsem ani nevím kdy.

Začíná nový den. Občas mi to připadá jako sen. A nestačím se divit jen. No nic, volá mě snídaně - tak jdu ven.

Krásný den Vám všem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama