Lázeňský zpravodaj č. 7

12. listopadu 2015 v 13:18 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj - Darkov
Dobré ráno přátele, kamarádi.

Tak jak jsem včera byla na indi-vindi tělocviku. Paní krotitelka zjistila, že má ve své péči i mou kámošku z pokoje. Minule babičce zatejpovala břicho kvůli správnému dýchání. Slíbila mi, že ji zkusí říct, že u tejpování břicha se nesmí moc mluvit, může se jen z hluboka dýchat.

Opět jsem si byla zmrazit kotník a pak šlapala jako drak na rotopedu.
Skromně přiznávám, že základna mých fanoušků a místních obdivovatelů roste nahoru nejen co se počtu týká, ale i jejich věku. Dopoledne mě jako mladé děvče oblažoval svou přítomností místní minipodnikatel, ale já věrná svému miláčkovi dělala jsem cudné děvče a tvářila se velmi pohoršeně.
V závěru dne se situace prudce zhoršila. Ani nevíme jak, opětovně ocitly jsme se na taneční zábavě. Přiznávám, že jsme nenápadně prošly davem tancechtivých kázeňáků a dokonce nezaplatily ani vstupní poplatek.
Umíte si představit, co to se mnou, blbcem poctivým dělalo. Trpěla jsem a celou dobu očekávala, kdy mě chytí ruka zákona za všeobecné hanby budu vyvedena ven. Naštěstí nic takového se nestalo.
V klidu jsme si s Libuškou vychutnávaly své neřesti, ona cigaretu, já malé pivo. Další lázeňský švihák na sebe nenechal dlouho čekat. Přisedl k nám starý mládenec, ročník 1949 a snažil se nás tři a půl hodiny bavit třemi tématy: 1) výroba vína na jižní Moravě. 2) zážitky z vojenské základní služby z roku 1968. 3) odbornými elektro informacemi a počtem Hz u kdejakého zvuku.
Upřímně, po hodině Líbě přestala chutnat cigareta a mě zhořklo pivo. Hlavy jsme měly jako střep, tak jsme utekly na taneční parket, ale zdatný jinoch přiskotačil v mžiku za námi a pokračoval za tónu písně "Holky z naší školky" v dalším odborném výkladu.
Po další hodině Líbu vysvobodil pozváním k tanci chlapec, kterému jsme daly přezdívku Pionýr. Je to hoch menšího vzrůstu a většího pupíku, nicméně nožky mu kmitají do rytmu hudby ze všech přítomných mužů nejlépe. On sám si říká Tanečník. Pojmenování Pionýr nás napadlo při prvním setkání, když dorazil s barevným šátkem kolem krku a vedle něho měl několik povadlých, za to však oddaných Jiskřiček. Pionýr se na taneční večery vždy zodpovědně "vystajluje", vezme si triko moderního vzhledu a ozdobí ho zlatým, asi 3 kg řetězem na krku. Je opravdu boží. Tak s tímto chlapcem to Líba vytáčela v kole, až se ji málem rozpadly její botičky balarinkového typu, které si tak složila lepila celé odpoledne sekundovým lepidlem.

Když jsem zůstala opuštěně sedět u stolu (elektromontér mezitím odskákal se svou prostatou na toaletu), tu zjevil se u našeho stolu stařík a jal se mě vyzvat k tanci. Při tónech teskné písně jsem vyslechla celou jeho zdravotní dokumentaci, meniskem počínaje a artrózou kolene konče. A taneční večer končil naštěstí taky.

Při cestě na pokoj (mimochodem Hanča byla na tanečkách taky a vzala si na to naprosto úchvatný model připomínající hornickou vlajku) nás dohonil náš starý mládenec, ovíněn zcela zapomněl na počty všech Hz světa a sedm pater nám zpíval moravské písně. No Sodoma Gomora.
Při vstupu do pokoje mě již vítala babičky slovy..."ááááááá moje záchrana je tady". Zamotala se chuděra do svého společenského modelu a nebyla schopná se odmotat. Knoflíček byl tak zapeklitě zapnut, že připomínal hlavolam ježek v kleci. Kdybych nedorazila, tak by se ze společenských šatů rázem stála noční košilka.
Málem bych zapomněla na hlavní hřeb včerejšího dne. Bábi kolem oběda celá nešťastná začala vytahovat a ukazovat mi svou zubní protézu. Jeden původní zub ji na vrchním patře ještě drží a tak to má omotáno nějakým drátkem. No... a drátek prostě nebyl. Bábi si myslí, že ho snědla a teď celá nešťastná se bála, že ji putuje v krevním oběhu a ohrožuje na životě. Vrátila jsem ji zpět její protézu (mi ještě nebyla) a poslala jsem ji pro odborné informace na ošetřovnu. Pan doktor ji uklidnil, ať se nebojí, že to nic není a drátek se zcela jistě přirozenou cestou dostane ven. Na to bábi svůj problém projednala ještě s dalšími obyvatelkami jejího věku z ústavu a jedna z nich se vesele smála a ubezpečila ji, že opravdu ji nic nehrozí. Že ona sama už svůj drátek spolkla 3x!!!
Noc proběhla kupodivu v klidu.
Ráno mě čekalo nemilé zjištění, že včerejší pivo bylo nějak divně naplněné plynem, takže moje ranní jodobromová koupel stala se rázem i koupeli perličkovou, tzv. 2 v 1. Pro jistotu se dnes ploužím po chodbách podél stěn a snažím se být vždy na blízku oné místnosti.

Za chvíli mě čeká teplý rašelinový obklad a tudíž Vás, ač nerada musím opustit.
Mějte se, jak chcete, pokud možno pěkně. Klidně mi můžete taky napsat nějaký zpravodaj domácích luhů a hájů.
Zdař bůh.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama