Kontrolor

16. prosince 2015 v 20:13 | Hanlen |  Život tropí hloupostí
Ještě jsem se z toho závratného štěstí nedokázala tak úplně vzpamatovat a pořád si radostně pobrukovala. Je to tak, spravedlnost existuje a ne že ne.

Po zklamání z minulého vztahu, který mě naprosto vyčerpal a velmi poznamenal jsem poznala kus obrovského štěstí. Nový partner byl prostě ú ž a s n ý .

Bylo to jasné od prvé chvíle. První setkání u kávy, které jsem odhadovala na maximální hodinku ztraceného času se naprosto přirozeně prodloužilo na 12 hodin. Opravdu. Při zavíračce nás musela paní čísnice o půlnoci taktně vypoklonkovat, jinak bychom okouzlení sebou navzájem zůstali asi až do ranních hodin.

Další a další schůzky už byly výsledkem společného chtění. Byl báječný, akční, zábavný a přítulný. Přitulil se tak, že než jsem se nadala, moje skříň obsahovala jeho košile a moje koupelna jeho vůni. Každý víkend jsme spolu absolvovali spoustu akcí, od kultury po sport. Slovo "nuda" neměla v našem slovníku místo a mě se to moc líbilo. Jsem aktivní a můj partner by měl být ještě aktivnější, aby mi stačil. A on teda stačil, jen co je pravda a většího věkového rozdílu jsem si v tom fofru snad ani nestačila všimnout. Pravda, občas mě zarazilo jeho přání do budoucna o práci na zahrádce a péče o jeho osobu, touha po dennodenní zdravé domácí stravě a pečení koláčků, ale v koloritu růžových brýlí posazených na mých zamilovaných očích, kdo by si těchto drobností všimal.

Měl se mnou svatou trpělivost. Ukazoval mi zdravé (pravda - poněkud dražší) potraviny, naučil mě oblékat do značkových (za to velmi kvalitních) věcí a já nestačila svou kreditku vytahovat a zase schovávat. Ta větrala. Sliboval hory doly, dokonce i stavba domu byla takřka na spadnutí a já už pomalu začala shánět pravé pracovní rukavice, abych samozřejmě jako správný parťák přiložila ruku k dílu. Miloval mě. Jak jinak si vysvětlit jeho téměř neustálou přítomnost u mě doma. Dokonce i v době, kdy měl 16-t hodinovou pracovní směnu se obětoval a přijel před směnou ke mně, sbalil si domácí dobroty na posílení v pracovní době a zase se rád vracel, aby se unaven z práce posílil dalšími pokrmy připravenými mnou z lásky a z mých finančních prostředků. Snad jen stálé se zvětšující mé konto korent mě po dvou měsících tohoto štěstí poněkud zarazilo v mém naprosto přirozeném počínání.

Po urputném duševním boji jsem se jednoho romantickéoho večera dovolila položit otázku, zda by nebylo vhodné domluvit se nějak na chodu naší domácnosti. Omluvila jsem se za svou neschopnost, že jakožto samoživitelka nejsem schopna ze svého jednoho velmi průměrného platu uživit byt, auto, syna, sebe i jeho Veličenstvo. Obávala jsem se zbytečně. Jak jen jsem mohla pochybovat o jeho silné empatií a lidském vcítění. Pravda, chvíli se tvářil překvapeně, ale to se snad dá pochopit, poté položil jemně otázku, kolk bych tedy jako chtěla? Na počátek jsem navrhla, že bychom se tedy mohli střídat a velké dvoutýdenní nákupy platit střídavě. Neprostestoval.

První nákup jsem byla na řadě já. Košík se prohýbal spoustou dobrot a zdravých pokrmů, u pokladny jsem se prohýbala já. Částečně v šoku, částečně těšením se, pře příště se karta obrátí. Nemýlila jsem se. Obrátila se naprosto o 360 stupňů. Další nákup byl velmi strohý, všeho jsme údajně měli doma ještě dost, zdravé a drahé produkty jsme míjeli obloukem a dokonce v tu chvíli nebylo třeba ani tolik potřebného přísunu vitamínů a ovoce. Vynechali jsme všechny položky nad 20,- Kč za kus. Kaufland byl velmi milostiv. Na konci pokladního lístku se usmívala částka 1600,- Kč a můj hrdina měl ke kolapsovému stavu snad už jen krůček. Přičítala jsem to prudkému poklesu tlaku a modlila se v rámci jeho zdraví o zlepšení počasí. Ten víkend jsem nemusela ani péct. Nebylo z čeho.

Co Vám budu říkat. Medové dny utíkaly jeden za druhým jako šílené a zdálo se, že naše štěstí nemůže nic pokazit. Až jsem to pokazila já. Ó já ubohá, jak jen jsem mohla.

Když jsem se jako již poněkolikáté domlouvala nic netuše s kamarádkou na setkání, nenapadlo mě ani v tom nejdivočejším snu, že je to začátek konce mého tak perspektivního vztahu.

Oznámila jsem svému drahouši, že přijdu o cca 2 hodinky později, že si jdeme s kámoškou sednout na dvě deci vína a na kávu. Samozřejmě jsem jako správná žena správného muže již dopředu pro něj ze svých zásob, ve svém bytě a za své peníze připravila veškeré komfortní služby - teplou večeři počínaje, vyžehlenými košilemi pokračuje a sbalenou svačinkou na noční směnu konče.

Setkání bylo příjemné a já cválala poslušně autobusem domů za svým princem. Jako malá holka jsem ještě než se autobus rozjel do mého města napsala svému drahému sms, že již jsem v buse, za půl hoďky doma a těším se na něj. Po dvaceti minutách, když jsem pokládala nohu na půdu mého rodného města a mé kroky směřovaly k domovu jsem ještě brnkla myšákovi, jestli ještě není třeba cestou koupit nějaké zdravé čerstvé pečivo a předpokádala, že uslyším úsměvný hlas na druhém konci, jaká že jsem to starostlivá parťačka. Omyl. Jeho chladný hlas, že nic není třeba a kde jsem tak dlouho mě poněkud zarazil. No jo, chlapi .... i oni mají své dny. Nic netuše jsem svižným krokem vyrazila k domovu.

Víno je víno a ne vždy jsou ústa svěží, tak jsem si ještě cestou koupila žvýkačky a příjemně naláděna otáčela klíč v zámku.

Žádné radostné přivítání se nekonalo, jen mrzutě oznámil, že čekal docela dlouho, je unaven a jde si ještě před noční práci lehnout. Chápala jsem ho. Chudáček. Rychle jsem se osprchovala a hopsla do postýlky za ním, třeba ho potěší má přítomnost. Asi potěšila. Usnul rychleji, než jsem se stačila zeptat, jak se měl. Po odchodu na noční mi při vlahém polibku tiše syknul do ucha ... "a příště mi nelži". Zavřela jsem dveře a nechápala. Cože??? No nic, nebudu si lámat hlavu, zítra to probereme. A taky jsme to probrali. V práci jsem se ještě těšila, že miláček pochopí, jak ošklivě se mýlí, koupí nějakou malou kytičku a s omluvným úsměvem na tváří si uděláme pěkné odpoledne. Skutečnost byla poněkud jiná. Miláček sršel.

Seděl jako vždy naprosto dokonalé upraven a jemně navoněn, nožku přes nožku elegantně přehozenou přes sebe, srkal mnou uvařené horké kafe a měl se mnou řeč. On se mnou! Jaké štěstí, že jsem v té chvíli neměla na hlavě žádný klobouček. Protože tohle všechno bych si za něj opravdu nedala. Takže, posuďte co já jsem to za ženu ....

Příjdu domů pozdě .... sms jsem mu psala z autobusu v půl páté, nikoliv v půl šesté, jak tvrdím já a nechápe, kde jsem byla tu další hodinku a půl - mé dotvrzení z mého mobilu, volání na operátora, který se mu marně snažil vysvětlit, že to ON má špatně nastavený vnitřní čas v mobilu ani pozdější písemný výpis z telefonních hovorů s jasným časem odeslání mé sms na jeho telefonní číslo v 17,30 mi nebyl nic platný a lhářkou jsem byla a zůstávám dál.

Další prohřešek ..... opilá a maskující to žvýkačkou!!! Zde uznávám, že jsem to nezvládla a začala se docela nezřízeně smát. Opravdu si nemyslím, že ve svém věku 40-ti let jsem schopná se opít ze dvou deci vína a maskování žvýkačkou jsme s kamarádkami používaly snad naposledy před čtvrt stoletím při návratu z diskoték před rodiči.

Ale to ještě není vše. Byl nucen se zamýšlet i nad mých zdravotním stavem. Došel k závěru, že mé problémy s bolesti zad jsou nad slunce jasnější. Není to zády, jsou to poškozené ledviny!! A z čeho jiného než z nadměrného pití. Včera 2 dc, před týdnem jsme si dali sedmičku vína - tedy já si dala 2 dc, on zbytek.... a navíc mě ještě počastoval malou štamprličkou své domácí slivovičky a já bez hanby neodmítla a kopla to do sebe ....

A když už pravda - tak se vším všudy. Když už jsem vlastně ani nic neočekávala, dozvěděla jsem se o sobě další krutou pravdu. Jsem závislá na lécích. Protože tohle, co vidí u mě, to ještě nikdy nikde neviděl. Otevřela jsem svou skříňku a nevěřícně koukala na krabičku tobolek s kanadskými brusinkami, antikoncepci, paralen a dva obvazy. Nu ... pravda se občas těžko vstřebává.

A vrchol, ale naprosto vrchol všeho z mého včerejšího exempóre byl ten, že jsem si, přicházejíc domů pozdě, opilá, maskující se žvýkačkou dovolila jít si lehnout!!!

Pomalu, velmi pomalu a v klidu jsem si dovolila přerušit jeho monolog a zeptat se, jestli ho alespoň na vteřinu napadlo, že už mě asi hodinu naprosto v klidu uráží. Nenapadlo.

Napadl on mě, že jsem opravdu úděsná a vztahovačná ženská. Nesmí se mi nic říct, všechno zapřu, nepřiznám, jsem tvrdohlavá a nepřizpůsobivá a je velmi těžké se mnou vyjít. Měl pravdu. A tak jsem vyšla já s ním.....

A o dalších veselých příbězích z mého životního natáčení snad zase někdy příště.... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama