Ta naše hospůdka česká

4. dubna 2016 v 19:01 | hanlen |  Povídky
Naše hospůdka je útulná nálevna kousek od našeho domova. Pivo tady mají dobré, desítku, jedenáctku, dvanáctku i švarnou čtyřicítku. Poslední jmenovaná je vůdcem celé smečky a vlastníkem pronajatých prostor. Za doby působení jejího téměř
ex jsme byli dotyčným při další objednávce tázání "Chcete ještě napít?", což nám přišlo roztomilé a abychom mu udělali radost, většinou jsme nadšeně kývali hlavou ... "ano, ano".
Pokud si někdo ještě pořád myslí, že ženské jsou drbny či dokonce jsou protivné, tak se šeredně mýlí. Parta téměř dospělých chlapů ve věku 40-60 a více let bere jedno téma za druhým, jednoho známého za druhým a probírá i propírá
je jak se patří a do detailů. Chodím tam ráda. Je to takové malé samostudium chlapské duše. Jestli se domníváte, že muži se baví o ženách a o sportu, jste na největším omylu. Nejoblíbenější téma je ... vaření. Vaříme pořád a rádi. Vyměňují se zde
skvělé recepty a ještě lepší kuchyňské vychytávky. Chlapci se nevítají slovy "co doma?" , ale "jaká byla kachna?" - myslíc tu s osmi knedlíky a báječným zelím.
Hospoda není žádný holubník. Proto má každý svůj příchodový čas i svou jasnou přezdívku. Raritou je náš VIP zpěvák, který dojíždí z velké dálky na kole, v zimě v létě, v dešti, ve sněhu a dokonce i s nebezpečím placení pokut na nedalekem polském území, které cestou tam i zpět projíždí. Je jasné, že dnes již dojíždí za kvalitními parťáky, ale hlavním motivem původních vyjížděk bylo, že vzdálen bezpečně od domova si mohl nikým nerušen zakouřit. V padesáti. :)
Místní mistr dřevař, který ještě donedávna, než došel do důchodového věku byl zasloužilým rentiérem je známý svými frajerskými červenými montérkami a brýlemi zavěšenými na tričku i na nose. Brýli prostě není nikdy dost. Tento bodrý chlapík se rád baví a taky se rád a rychle vytočí čímkoliv a kdykoliv - od elektronických pokladen počínaje přes přepínání televizních kanálů jinými štamgasty konče. V jádru je to hodný chlap, coby "vyléčený" kuřák zapaluje ochotně všem aktivním kuřákům jejich cigarety. Ti mu za tuto službu vděčně děkuji a vždy se těší, až si zapálí svou cigaretku bez jeho asistence. Další,
Papež je svatý nejen svou přezdívkou, ale taky úžasnou schopností vystačit si sám se sebou. Jakmile si najde oblíbené téma, povídá a povídá, nikoho nepustí ke slovu, sám si všechno rozebere, sám se tomu zasměje a na závěr si dá spokojeně za pravdu. Občas sebou vezme i své papežské děti, kteří se řídí heslem, že "tátu je třeba poslouchat" a dávají si tolik piv, dokud hlava rodiny neřekne "hrnečku dost".
Nepřehlednutelný je čerstvě rozvedený Žabák. Ten nedávno řešil určitý mužský problém, o kterém se původně neměl nikdo, ale opravdu nikdo dozvědět. Protože Žabák je důvěryhodný, situace je taková, že jeho problém znají nejen všichni v práci, všichni v hospodě i všichni v místní nemocnici. Ale jak to vypadá, Žabákovi jeho odhalená 13. komnata až tak nevadí a rád se se svým již vyřešeným problémem svěří a podělí o zajímavý zážitek.
Občas zde zamíří pracovitý "prajzák", který by si pro korunku i kolínko nechal vyvrtat. Vždy je zábavný a nekonfliktní, nereaguje na nejapné vtípky na jeho skrblíkovou náturu a vesele si i dvě hodiny ucucává své první pivo. Kdo šetři, má za tři.
Pokud se nám před obličejem něco zaleskne, je jasné, že nás navštívil místní Lysohlávka. Tento vtipálek neujíždí na žádné droze, to jen jeho hlava postrádá jakékoliv ochlupení. Je hrdým střídavým samoživitelem desetiletých rošťáků a tak když mu čas a finance trošku dovolí, i hrdlo povolí.
Samotnou skupinou jsou kluci pracovití a hlavně rázovití ze Slovenska, kteří tu našli svou obživu a někteří i své více či méně tajné lásky. Jejich předák dává jasně najevo, kdo je tady pánem a pravidelně své podřízené srovnává i mimo pracovní dobu. Jen jeden byl nezvladnutelný. Malý, jako ptáček čirkovitý slabý Slováček, který neměl ani v těch nejnebezpečnějších situacích pud sebezáchovy a t.č. je již opět odeslán ve své domovině. Čím víc vypil, tím víc se cítil a tak měl občas letecký den, kdy proletěl lokálem, zapíchl svou hlavu do lednice. A když byl vyhozen oknem, byl za pět minut zpátky dveřmi a ještě se sháněl po své dětské mikince.
Kolik lidí, tolik názorů, tolik starostí i radostí. Ale ty krátké chvíle stojí za to, když smějeme se od kostí. Nejsou to žádní šumaři, občas se i opravdicky urazí. Ale za pár minut už se nikdo neprudí, kamarádsky plácají se po hrudi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama