Březen 2017

Na shledanou

26. března 2017 v 21:44 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Ahoj.
Tak zítra zase nastupuji. Celý čtvrtrok jsem byla nervózní.
Celý poslední měsíc jsem byla podrážděná a nervózní.
Celý minulý týden jsem byla nesvá, podrážděná a nervózní.
A zítra nastupuji. Mám sbaleno. Mám vyřešeno. Mám pořádek ve věcech, v lidech a v duši.
Jsem sbalená a klidná.
Cucám si tady likér, poslouchám písničky a mám spoustu plánu, co bude, když bude.
Taky si uvědomuji. co bude, když nebude. Stane se přesně to, co se má stát. A proto jsem klidná.
Protože už dávno neřeším věcí, které nemůžu ani vyřešit ani ovlivnit.
Jsem naprosto vyrovnaná a cítím v sobě nádhernou sílu a odhodlanost. Vůli a touhu. Víru a pokoru.
Zítra nastupuji a pozítří podstupuji. A pak znovu začnu bojovat a těšit se.
Na zdraví mé i vaše, přátele.
A až se Vám zase znova ozvu, to už bude veselé.
Tak tedy - na shledanou. :)

Sto let

24. března 2017 v 19:43 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Televizní noviny mi oznámily, že další naše spoluobčanka dosáhla sto let. Neuvěřitelné. Paní Maruška měla živé oči,
živou mysl a radostný úsměv. Vypadala mnohem živěji než někteří o osmdesát let mladší spoluobčané.
Maruška ve své kariéře byla kuchařkou v mateřské školce. Učila svou obyčejnou lidskou moudrostí ty malé dětské dušičky,
jaký je rozdíl mezi "chtít" přidat jídlo a "poprosit" o přidání jídla. Jednoduché. Moudré. Poučné. Maruška si to pamatuje několik desítek let a věřím tomu, že tohle si pamatují i ty tehdejší děti, které to zcela jistě učily i své děti a dětí svých dětí.
Nádherné lidské moudro proneseno lidskou komunikací. V době bez přítomností chytrých telefonů, chytrých sociálních sítí, chytrých pedagogických poradech a chytrých vědeckých publikací.
Maruška se narodila před sto léty, v roce 1917. Přežít jeden lidský život v průběhu tak náročného století plného neuvěřitelných a naprosto různorodých změn je zázrak.
Maruška chodí po své vesnici dvakrát denně ve svém chodítku, povídá si s cizími lidmi, rozdává úsměvy a neutuchající energii.
Mnoho z nás se neustálé někam honí, něco očekává a čeká zázraky.
A oni jsou.
Jsou mnohdy tak strašně blízko kolem nás a je jich pořád hodně. Jsou každý den. Jen my jsme občas více slepí, více hluší a více nevšímaví než je nutné.
Maruška si na své oslavě i zatančila. Dala si skleničku šampíčka. Dojala se z obrázků a přání malých dětí.
Tančeme denně chvíli, protože můžeme, opájejme se bublinkami každého dne, protože jsou naše dny tak bláznivě bublající, malujme si obrázky života a hledejme v sobě své vnitřní dítě. Buďme šťastní a zázrak bude všude kolem nás i v nás.
Vše nejlepší, paní Maruško. A díky za impuls vaších očí.

Anděl

24. března 2017 v 19:14 | Hanlen |  Rýmy
Je spousta věcí, který každý nedělá.
Já třeba koupila si anděla.

Anděl, vlastně andílek
má pár něžných křidýlek.

Je krásný, něžný, vypadá jako mladé děvče.
Rozloučit se s ním se mě vůbec nechce.

Držím ho v dlani, kroutím zápěstí,
andílku drahý, zůstaň tu se mnou pro štěstí.

Anděl se na mě s údivem dívá
tak už to přeci od dávna bývá.

Ruce si zahřívám teplým čajem, oblíbeným hrníčkem.
Tak sedím tu s přítelem, andělem strážníčkem.

Život Ti dává prazvláštní lekce.
Říkám mu všechno. Na duši je mi lehce.

Je spousta věcí, která každý nedělá.
Mystická bývá síla ztichlého kostela.