Duben 2017

Jsem zpátky

22. dubna 2017 v 22:37 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Ahoj lidi.
Tak jsem vám slíbila, že až se znovu setkáme, že to už bude veselo. A taky, že jo.

Jsem strašně šťastná, že jsem tady. Chodím na procházky, odpočívám a strašně moc se raduji ze života.

Říkali, že budu v přechodu, budu mít deprese, návaly horka a budu protivná.
Zatím jsem na přechodu pouze stála a bylo to fajn, protože všechna auta mi dávaly přednost.
Místo deprese se pořád směju, vymýšlím bláznoviny a je mi hrozně lehce.
Na místo návalu mám záchvaty zimy, nohy i ruce mě zebou a připadám si, jako bych ležela v lednici,
přikrývám se dvěma dekami, piju horké čaje a na nohou mám lyžařské podkolenky.
Baví mě se bavit a protiví se mi zlobit. Asi mě na té technické vyspravili dobře. Jen mi zapomněli vzít
ty tuky na břišku. Ale kvůli tomu nebudu chodit v kožíšku. :)

Imaginárně si hopskám na nohou, které za to nemohou, že jejich velká paní, si plní ta svá přání.
Můj bývalý zlomený kotníček neví, že vystavený již měl malý pomníček. Ale já se nedala a už tehdy slíbila
jsem mu jasně, že nám spolu bude ještě krásně. A on mi teď všechno krásně vrací, mě dojímá až je mi k pláči.

A tak i nyní věřím, že všechno bude báječné. Protože jinak to ani nemůže být. Nepřipouštím jiné varianty, Těším se.
Na každý den.

Minulou noc jsem nemohla spát. Přehrávala jsem si svůj život. Wauuuu.
Své radosti a bolesti .... auuuu.
A v hlavě napadla mě krásná myšlenka.
Každý citlivý člověk zažil mnoho bolestí, utrpení a ztrát.
A srdce, ten jediný kompas toho všeho zmateně ručičkou běhá zleva doprava.
A bolí. Jako hrom.
Jsou chvíle, kdy se bojíš, že další bolest už nezvládneš.
Ale protože já chci zvládat vše, musím si najít něco, co mi nevezme lásku a ochrání od bolesti.
A tak jsem si své srdce obalila krásně bublinkovou folií.
Smějete se? Ne,ne.... zůstaňte stát - na chvíli.
Srdíčko v ní je volné a pluje si lehounce ve svém prostoru.
Může tam, kde se mu líbí - dolů i nahoru.
Pro jistotu - vytáhla jsem dvě nálepky jasné.
Jsou viditelné i pro ty, kterým rozum zhasne.
Na jedné je napsáno "křehké" a na druhé "neklopit"
tohleto už by měl i blázen pochopit.

A od té doby už věčně
je mi rozpustilé na mé cestě.

Posadila jsem se radostně na tuhle lavičku.
Jenom jsem s vami chtěla strávit chviličku.

Díky. :)

Pro zamilované

15. dubna 2017 v 0:04 | Hanlen |  Rýmy
Spousta lidí vůbec netuší, s kým sdílejí to něžné, co je na duši.
Tedy, že vůbec neví, jak stará jsem.
Jsem žena, co chodí s kompasem.

Ten nosím ve svém srdci. A taky ve své touze.
Protože pouze,
když miluješ život s jeho milováním
a řídíš se jen svým přáním
šťastná jsem.

Musím vám něco pošeptát tiše.
Sedím u kompu s dekou, co je jak z plyše
a tiše se chichotám.

Ruce, co berou do dlaní,
srdce toužící po pokání.

Duši spící toužící
po lžičkách v hrníčku se topící,
v tom vzdechu, co je ve plících.

Prsty na nohou
vyrovnat se nemohou.
Cítící ten tlak.

Když kýchneš a s novým nádechem,
je ve hvězdách,
jak vše půjde po cestách

dál...........

Jarní procházka

11. dubna 2017 v 21:45 | Hanlen |  Rýmy
Na skvělou náladu mám jasnou záruku
vzala jsem jarní paprsek jemně za ruku.

Do nosu vlétla mi neskutečná vůně
vše znovu se rodí v zemském lůně.

Nikde nechodím bez lásky,
posílám pozdravy ze své procházky.

Hned za domem, kde cesta začíná
zdraví mě koňská rodina.

Život je někdy jako pater noster,
šeptám tiše do koňských nozder.

Kůň zafrká, nad hlavou azúro nebe
jarní mez ještě trochu zebe.

Auto zastaví, panička vztekle zavolá,
svého zatoulaného Azora.

V rohu zahrádky mžourá sotva narozené kotě,
kouká se na svět první dírou v plotě.

A než kukačka opět zakuká
koupím si prvního letošního nanuka.

Když pod rozkvétajícím stromem kýchnu, vím, že šťastná jsem.
Tenhle pocit přeji všem.

Schody

9. dubna 2017 v 20:31 | Hanlen |  Rýmy
Listovala svým kalendářem,
první listy žloutnout začínají.
byla vším, občas i malým lhářem.
Ví pár těch, co opravdu ji znají.

Tak prohrabuje se v mysli myšlenkou,
co je bolest a co je láska.
Čí vší byla milenkou,
přes oči nedbale visí páska.

Odhrnuje její cíp,
chce se podívat hlouběji,
Šáhla si na dno, aby zase bylo líp.
Není pozdě hýčkat naději.

Choulí se v sobě jako kotě,
je krásné cítit tlukot hrudi.
Dobře zná pocit vody v botě.
Jedno je, co myslí si druzí.

Jen Láska Ti podá vždy hrníček vody
obejme a beze slov vše pošeptá.
Pro každého na světě budují se schody,
pro každého dobrého člověka.