Lázeňský zpravodaj II - FL (1)

15. května 2017 v 10:25 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Zdravím všechny.

Jak již napovídá nadpis opět jsem zde. V lázních. Tentokráte na druhém konci republiky - tudíž západ zdraví východ.
Nebudu Vám nic nalhávat. I přesto, že jsem se na nástup do lázní těšila jako dítě na matčin prs, několik dnů předem jsem prožila v permanentním stresu. Naprosto zbytečně jsem si říkala, že není čeho se bát, že nejedu na popravu, ale za relaxem. Nicméně mé tělo mě odmítalo poslouchat, takže mě postupně začalo zlobit naprosto všechno - od bolesti mého zlomeného kotníku po bolest vlasů /neuvěřitelné, co já dokážu/.

Největší starosti jsem si dělala samozřejmě z cesty vlakem. Pro člověka, který nejenže neumí číst nádražní cedule,
nechápe, jak se na které nástupiště dostane a co hůř, dokonce ani netuší, na kterou stranu se jeho vlak má rozjet, je cestování po železnici něco, co připomíná šibenici.

Moje drahá polovička nenechala nic náhodě a pro zdárný odjezd mě i kufr naložila přímo do Pendolína, které si to šinulo přes celou republiku. I přesto, že spoj je přímý (jiným bych se samozřejmě ani neodvážila cestovat) jsem cestu tiše věnovala modlitbě, ať nenapadne žádného zoufalce skočit mému strojvůdci pod rozjetou mašinu. Druhým a ještě těžším úkolem bylo sehnat ve voze někoho, kdo můj kufr vynese z vlaku ven a pokud možno až před nádražní budovu. Plně zaujata svými starostmi byla jsem vytržena spolucestující polskou příslušnicí otázkou, zda jedeme dobře směrem na Prahu. Ha, tak to se fakt zeptala té pravé. Nicméně jsem suverénně odpověděla a potěšena, že vypadám jako zkušená vlaková cestující jsem začala pozorovat okolí.

Do Olomouce mi přes uličku dělala společnost mladá paní s pejsky, poté však její místo zaujala opravdická lázeňačka. V Olomouci srdceryvně mávala ještě z okénka svému manželovi a sotva Penďoš opustil nádraží už začala poletávat mezi vagóny a shánět domluvené kamarády a kamarádky. Neustále se česala a líčila, nacvičovala sexi úsměvy a přemýšlela, zda již dnes stihne první tanečky. Pravdu říct, byla mi sympatická.

Cesta dopadla nadmíru dobře a já se chystala vystupovat. Vyhlídla jsem si ve vagónu jednoho muže. Bohužel tento skvělý nápad měl zbytek ženského osazenstva, takže před vjezdem do Františkových Lázní byl tento bohatýr obsypán ženami
všeho možného vzhledu i věku, ale především jejich kufry a žádostmi o pomoc. I já se na něj vrhla a nepustila, chvíli si ho přivlastnila a neustále jsem žádala, zda by ještě nemohl pozvednout mou bagáž přes koleje a snad ještě trošku před nádraží a ještě k taxíku. Myslím, že se místní seladon mi bude zdatně vyhýbat po zbytek pobytu.

Samozřejmě nastal problém, kde se mám nechat odvézt. Zda do hotelu bydlícího (kde ovšem není recepce), nebo do hotelu jedícího či do hotelu léčicího. Místní chytrolínky mě poradily léčebný dům, kde jsem se hned zkraje dozvěděla, že jsem špatně a tak jsem šla s bagáží zpět. Naštěstí to nebylo daleko.

Těšila jsem se na útulný pokoj s krásnou koupelnou (vzhledem k tomu, že na ní byl těžký doplatek). Nu, jak jen to říct. Fotografie jsou opravdu matoucí. Pokoj docela ujde, je velký, ovšem zmíněná koupelna byla stavěna ještě v hluboké minulosti. Večer, nic netušíc, vzala jsem si veškeré klasické koupelnové propriety a vrhla se dělat očistu. Záhy jsem zjistila, že tato místnost byla pravděpodobně původně určena k tzv. skotským střikům. Kromě kachlí a hadice se sprchou v ní není zhola nic. To znamená poličky ne, umývadlo ne, zrcadlo ne. Dnes budu chytřejší - proletím pokojem pouze v osušce, hodím na sebe skotský horký proud a další činnost budu provádět opět v osušce v rámci pokoje.

Spolubydlící je zatím docela fajn, ale nevypadá na to, že by kromě sledování detektivních seriálů chtěla rozšířit své kulturní obzory. To teda - pro pamětníky z minula - babča z Plzně byla mnohem akčnější. Ale v sobotu mě čeká střídání, takže uvidíme, koho mi vítr přivane.

Vynikající je jídlo. Ráda obětuji cestu do vedlejšího hotelu, kde snídaně, obědy i večeře jsou formou rautu, což je pro člověka mého kalibru, který má rád naprosto všechno, hříšné pokušení. Na každé jídlo je vymezen cca 2,5 hodinový prostor, takže pokaždé sedím u stolu s někým jiným, v různých časech a na různých stoličkách.

Večer jsem šla na velmi opatrnou prohlídku. Vzhledem k mému ne zrovna nejlepšímu orientačnímu smyslu jsem se pro začátek nepouštěla do žádných velkých akcí, ale kolonádu a Františka jsem našla a to pro začátek naprosto stačí.

Dnes jsem měla cvičně dvě příjemné procedury a zítra mě čeká lékařka. A pak se to teprve rozjede. Takže začínáme pomalu a uvidíme, co další dny přinesou.

Krásný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama