Lázeňský zpravodaj II - FL (2)

16. května 2017 v 10:58 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Zdravím.

Začíná to nabírat pěkně na obrátkách. Mám na Vás 20 minut. No nic moc.

Včera změna. Volaly mi sestřičky, že k lékařce mám místo dnes ráno přijít včera večer. U večeře první seznamka.
Místní kamioňák. Přerušila jsem jeho poutavé vyprávění o spánku v zavazadlovém prostoru a s omluvou, že spěchám za lékařkou jsem vyrazila. Naivně si myslíc, že během 10 minut jsem zpět na kolonádě. Zájemkyň o lékařkou prohlídku bylo hodně. V půl sedmé večer jsem zasedla do čekárny a odcházela ve 21.30 i s rozpisem procedur. Vypadá to dost děsivě, nicméně všechno zlé je na něco dobré a já se při čekání seznámila se svou novou kamarádkou. Ženská je to od pohledu aktivní, veselá a z našeho kraje, tudíž jsme se vlastně ani nemohly minout. Povídaly jsme si jedna přes druhou, vyměnily si telefonní čísla, na sucho si potykaly a těšily se věcí příštích.

Ráno jsem vyběhla mezi prvními na snídani, na kterou jsem měla brutálních 10 minut - což je v rámci rautové snídaně hodně krutá časové rezerva. Takže jsem posnídala velmi skromně jen párečky a vaječné placičky, hodila do sebe džus a kávu a upalovala na parafín. Při včerejším lékařském dotazu, kde mě bolí záda, jsem odpověděla, že bederka. Parafín jsem vyfasovala na krční páteř. Ale to nic, nestěžuji si, třeba se to v rámci zad přemístí to teplo i dolů. Beru všechno, co mi dají.
Poté jsem šla na parafín na ruce. To vám je legrace. Vlezete tam a máte pocit, že jste se ocitli na sádrovně, Všichni sedí a na rukou mají velké bílé rukavice, takže to v první chvíli vypadá, že jsou tam s obouručními zlomeninami horních končetin. Tam se dal se mnou do komunikace statný Němec, což mě potěšilo, že vypadám tak finančně dobře od pohledu, ale moc jsme toho nenamluvili. Moje nicht a nein mu nebylo moc platné.

Byla jsem pozvána na prohlídku místa zvané Amerika a když jsem dotyčnému řekla, že jsem tam byla před 30-ti léty, tak řekl, že to bylo v době, kdy jsem tu byla asi ještě s maminkou v bříšku. Chacha, co ti chlapi nevymyslí za milosrdné lži.

V mezipauze jsem se dostala na město, ochutnala svůj první lázeňský oplatek. Dostala jsem se až k místním vietnamským obchodníkům, kteří žijí v představě, že vlastní francouzský butik v Praze. Alespoň ceny tomu odpovídaly. Tam mě zastavil s prosbou o pomoc postarší lázeňák. Chtěl vybrat pro svou přítelkyni halenku. Tak jsem se mu nabídla, že mu ji předvedu v praxi, skočila do kabinky a tvářila se jako rodilá modelka. Pan se tvářil šťastně a říkal, že mi velmi sluší. Což bylo fajn, nicméně halenku koupil a já nedostala nic. Ale docela mě zaujala a vážně uvažuji, že si jí možná taky koupím. Akorát se bojím, abych neodjížděla namísto s jedním kufrem tak se dvěma.

Poté jsem skočila zakoupit si doporučené léčivo do lékárny a šla vytrvale hledat poštu. Přiznávám, že ani dnes jsem ji úplně nenašla, ale začínám mít malé tušení, kde asi by se mohla nacházet. Budu ji potřebovat při zaslání lístku na peníze na konci měsíce, takže do té doby ji snad i reálně najdu. Přihlásila jsem se do VIP clubu lázeňských hostů, bo tak se i cítím :).

Teď mě čeká oběd a pak další procedury. Přeji si dobrou chuť a loučím se s Vámi brzy na shledanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama