Lázeňský zpravodaj II - FL (5)

21. května 2017 v 13:52 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Tak jsme byly v Mariánských Lázních. Než jsme odjížděly v 18 hodin slunce vesele páilio a teplota se pohybovala blízko 30-ti stupni. Připadala jsem si trošku divně se svetrem přes ruku. Než jsme dorazily do Mariánek, začalo lít jako z konve a teplota prudce poklesla na 14 st. Jak smutně jsem vzpomínala na svou bundu, kterou jsem nechala viset na pokoji. Průvodkyně nás provedla centrem, poutavě vyprávěla a protože do 21 hodiny ještě zbývalo trošku času, zavedla nás do hotelu Pacific na zahřátí. My jsme se usadily přímo na baru a obdivovaly práci rukou místního barmana. Stylově jako dámy z velkého světa jsme si objednaly martini a cucaly olivku. Pak jsme svorně vyrazili celá skupina k fontáně. Já, věcí neznalá, jsem byla připravena na půl hodinovou show. Mezitím všechno zmlklo, pak začala hra světel a spustil Čajkovskij - vyhrkly mi tou krásou slzy do očí a než jsem je stačila smazat, tak bylo po všem. Vrácely jsme se zpět k autobusu, když se proti nám přiřítila účastnice zájezdu, která všude chodí pozdě a říká - "tak utíkám na tu fontánu, ať to vidím"...... a my "ale to už je po všem". Tak ona si koupí zájezd kvůli fontáně a pak to ještě prokaučuje. Krásná práce. :).
Projeli jsme noční Mariánky a zpátky se vrátili k fontátě na 22 hodinu. Stylová Beethovenova Osudová nás dojala po druhé, tentokráte na 8 minut a celí promoklí a promrzlí jsme utíkali do tepla autobusu.

V sobotu již od rána jsme načerpávaly sváteční atmosféru. Pod oknem duněla dechová hudba a klapaly boty mažoretek. Celé město bylo takové slavnostní. Před hotelem byl klavír a na něm s pelerinkou hrála klaviristka. Vedle byly připraveny k projížďce historické vozy. Kolem jezdil starodávný kočár s koňmi, potkávaly jsme lidí oblečené v dobových kostýmech. Celý program uváděl p. Strauss, který se občas v našem století ztrácel. Podél Národní třídy byly stánky, u horní fontány rozeznívala naše duše indiánská hudba, dole smyčcový orchestr. Uprostřed kavárničky s vínem, kávičkou a jinými laskominami. Počasí k nám bylo laskavé. Ač chladno, tak nepršelo a sluníčko se občas podívalo, cože se to tam dole děje. Přijel do svých lázní i František Nedvěd. Po vystoupení jsme utíkaly na večeři. Poté na nás padla únava, kterou jsme zdatně překonaly a pokračovaly vystoupením Těžkého Pokondru s následným ohňostrojem.

Na kolonádě jsme potkaly místního borce z mého baráku. Ten si v kldiu stál se svou oholenou hlavou a v baloňáku inspektora Colomba vedle a já ho okamžitě přejmenovala na Kojaka. Tenhle Kojak vypadal, že se nás trochu bojí a já se
mu ani nedivím. Kamarádka posilněna celou deckou bílého vína mu začala rozverně tykat, až se Kojak osmělil (nebo pobál - to nevím) a představil se. Takže i já nedobrovolně si z Kojaka udělala týkajícího souseda. Když jsme šli všichni domů, Kojak byl stálé ve střehu a my už pod vlivem omamné látky zvané víno a pivo byly tak vysmáté, že jsme se jen na sebe podívaly a dostávaly záchvat smíchu. Do téhle veselé holčičí zábavy vnesl Kojak otázku "nevíte, jak vysoké máte na pokoji stropy?". Já vyjeveně vypouila oči a zeptala se: "Cože - odkaď to do kaď to?" ... no a to už nás dorazilo natolik, že byl nejvyšší čas opustit Kojaka a jít si od smíchu převléci spodní prádlo.

Dnes máme s kámoškou zákaz styku, abychom měli čas na regeneraci a odpočinek. Mě mé neklidné nohy nechtějí poslouchat a asi půjdu na kolonádu, kde by měla znít lázeňská hudba.

Mám novou spolunocležnici.
Obouvám si takhle punčocháče, když tu klepání. Volám, jako u doktora "dále, račte vstoupit" a tam za dveřmi celá rodinka Hujeru. Máma, táta, syn a nevěsta. Já se nadšeně vrhla k té nevěstě, která mi přišla sympatická od pohledu a hned ji ukazovala její postel. Náhle nevěsta odstoupila o kus dál a za ní stála ta pravá. Paní kolem šedesátky, korpulentních tvaru, ale veselého švejskovského obličeje. Hned jsem si zjednala pořádek - říkám "tak která je ta moje?".
No a paní Irena byla na světě. Po dvou minutách mi nabidla tykání, vypadala docela ukecaně, ale to je tak asi všechno.

Navrhla jsem jí, že jí ukážu polikliniku, Císařské lázně a pak půjdeme spolu na oběd. Dokonce jsem si myslela, že v pohodě ještě stihnem kolonádu a Františka. O já naivka. Paní vyrazila rychlost postaršího šneka a to co já bycho odběhla během 10-15 minut jsme absolvovaly hodinu. Vůbec, ale vůbec si nedovedu představit, jak tahle osůbka chce stíhat procedury. Tak ji budou muset dát alespoň dvouhodinové přestávky. Když jsem ji řekla, že většinou začínáme od sedmi, tak se starala, co bude až zaspí. Jasně jsem ji vysvětlila, že to jí se mnou nehrozí. A to ještě netuší, že se svou rychlostí by měla vyjít už v pět.

Dovedla jsem ji na oběd, pak zpátky na pokoj. Irča si unaveně usedla do křesla, zaklonila hlavu a už tady 1/2 hodinky řeže dřevo. Je prý strašně unavená. Tak si neumím představit, jak to chce s tou svou rychlostí zvládat v příštích dnech, když i my rychlonožky to občas stíháme tak tak.

Posílám ji na informační schůzku na půl čtvrou, ale to rázně odmítla, že to už nedá. Paráda

No nic, myslím, že ani s touhle paní se moc často neuvidíme. Možná ráno, pak večer až doběhne z poslední poobědové procedury a pak zase asi až ráno.

Mou milou souputnici ze včerejška jsem asi taky dorazila, protože jsem ještě ani neviděla ani neslyšela.

A tak tedy vyrážím sama na poklidnou procházku a jsem zvědavá, co pěkného mě potká. Třeba v podobě kávičky nebo zákusku.

Jdu se poctivě promenádovat, bo jak už jsem se tu trmácela přes tu celou naší republiku krásnou, přece nebudu sedět na pokoji a čekat, až lampy zhasnou.

Mějte príma nedelní odpoledne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama