Lázeňský zpravodaj II - FL (6)

24. května 2017 v 8:04 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Dobré ráno, všem lidem.

Dlouho jsme se neviděli, ale jak říkám, není čas. Neděle se volně prokulila do pondělního rána a začly další povinnosti.
Procedury se střídají jedna za druhou jako na běžícím pásu a věřte nevěřte, někdy není čas ani na snídaní či na lehký
meziprocedurní odpočinek. Toto zběsilé tempo většinou pokračuje do cca 14-15 hodiny odpolední.

Večer jsme se s kamarádkou domluvily, že již máme dost tanečníku "kraťasáku" a budeme se zaměřovat na prudce inteligentní prostředí vícehvězdičkových hotelů. A protože jsme své kulturní cítění chtěly již předpřipravit v odpoledních hodinách, vybraly jsme si koncert jazzové kytary v kavárně hotelu. Jaképak bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že koncert byl přemístěn do hotelové zahrady. Tam na nás čekal velký pártystan a uvnitř spoustu lavic, takže jsme si okamžitě připadaly jako na pivních slavnostech. Pak dorazil hlavní umělec s kytarou v ruce a oblečený celý v džínovém. Tento džínový kluk se pravděpodobně na nás učil, protože neustále hledat noty a snažil se trefit hřebíček na hlavičku. Seděly jsme tedy v lavicích a nejvíce nás dorazila seniorka před námi, která si na tuto kulturní akci přinesla i pletení a jela po výrobě. Asi šál pro vnuky na vánoce. Tato vskutku neopakovatelná atmosféra nás utvrdila, že zase asi sedíme špatně a po pár tklivých písní jsme opustily tento kulturní svatostánek a vyrazily hledat jiná zákoutí.

Chtěly jsme původně do hotelové tančírny, ale když jsme viděly opětovně průměr 85 let a více a shodly jsme se, že opravdu nechceme strávit večer s vyprávěním všech zdraovotních dokumentací světa je načase rychle prchnout.

A tak jsme se opět ocitly v Royalu. Tento podnik, pravda, není nám příliš nakloněn. Našly jsme si prvně místečko v rohu, ale tam by nás nenašla ani smrt, natož nějaký tanečník, tak jsem se přemístily k jinému stolu.

Už dříve jsem rozdělila místní mužské osazenstvo do tří skupin: pánové 80+, potom produktivní věk jezdící na rehabilitační pobyty, tzv. Vlci a třetí skupina - nezařazení - říkejme jím Ostatní úchyli. No a tak se stalo, že nás oslovili příslušníci poslední skupiny Ostatních úchylu. Pro kámošku doskákal Chorvát bez zubů, který na ní neustále prskal a koulil oči, já na tom byla o trošku hůř. Na mě zůstal pomatený Čech, který se tvářil, že je velký esoterik. Když mě příští den odchytil ve městě a rozhodl se vyložit své karty (vlastně mě mé karty) na stůl a zjistit mou energii pomocí kyvadýlka musela jsem se smát až se v duchu za bolavé bříško popadat. Prvně mával kývadlem tak, až mi málem vyrazil zbytek mých původních zubů, poté se zamyslel a řekl, že ví, jak dobíjím svou energii. Natož vyhrkl "VODA". Já teda nevím, ale zatím jsem nabíjela svou enegií vším možným od piva, vína, aperitivku, ale voda v tom fakt nebyla. Tak jsem mu chtěla pomoct a řekla - "no to může být - ráda se sprchuji", natož se esoterik chytil za hlavu - vykřikl "bingo - to bude ono" a byl nesmírně šťastný, jak mu to vychází. Pak pohlédl do učených knih a rozhodl, že jsem duševně už hodně vysoko a začal mastit karty. Když pak k výkladu otevřel knihu a četl v ní, pochopila jsem, že nastal nejvyšší čas řící tomuto moudrému muži "pápá".

Prošla jsem alespoň městem, obešla pár pramenů, našla nejmenší rozhlednu (moc pěknéú a pohladila daňky v oboře. Večer jsme měly sraz u poslechu harfy, ale protože nám to zkazila paní pěvkyně se svým operním zpěvem, daly jsme kavku a šly spinkat.

Úterý - a je to tady. I na mě dorazila krize. Přišla tiše, nečekaně, za to však úderně. Ráno mě neposlouchalo zhola nic, dokonce ani moje spolubydlící. Bolely mě oči, hlava, krk, tělo, ruce, nohy a ostatní pohlavní i nepohlavní orgány. Dokonce ani vidina rautové snídaně se mnou nezacloumala a na procedury jsem se klátila tak, až mě mí známí zastavovali a ptali se, zda jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat oběda, pak jsem zalehla do postýlky a spala a spala a spala. A pokud by mě neprobuila vůně cigarety mé spolubydlící, tak bych spala ještě doteď a vůbec by jste si nic nepřečetli.

Večer jsem procházeli s kámoškou místní kolonádu, říkaly jsme jak jsme unavené, obdivovaly kvetoucí rododendrony a hledaly nejbližší toalety. Já se svým močákem, ona s tím druhým vylučovacím orgánem. Prvně se mě snažila oblbnout, že má tyto problémy s vody a pramenů, pak z ní jako z chlupaté deky začalo lézt na povrch, že u jídla se zdržuje cca 2 hodiny a nedokáže odolávat všem pochutinám. Tento rituál zakončuje vynikajícími zákusky. No .... a pak se z toho nepos.....te.

Doploužily jsme se až do Bažiny, kde jsme vlastně ani nechtěly. Všude plno, lidí jako opic, někteří už i se svou vlastní opicí.
I seděl si tam u jediného prázdného stolu opuštěný lázeňák. Nezbývalo nám nic jiného, než si spočinout u jeho stolu. Ostatní byly obsazené. A tak jsme prožily pohodový večer ve stylu 2+1, chlapec byl z nás trošku zaražený, protože dvě takové fúrie byly na něho asi hodně a vypadalo to, že tento pobyt má tady jasně za trest. Nicméně, protože jak jsme záhy zjistily, je příslušníkem útvaru Pomáhat a chránit, dokonce nás i dvorně doprovodil k naším hotelům a odporoučel se s hlavou jako střep domů. Cestou kámoška opětovně perlila tak, že co Vám budu vyprávět, opět jsem dnes měla co dělat a prala velké prádlo.

Dnes mám za sebou snídaňko a rychle Vám píšu, ať mi neutečete. V 8.20 už na mě čeká místní masér, takže Vás mojí milí, ač nerada, opouštím a jdu pohodit své stařecké tělo na masérský stůl. Myslím na Vás kudy chodím a předpokládám, že Vy děláte totéž.

Mějte pěkný pohodový den.

Váš lázeňák hledající opět svou energii .... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Site Administrator Site Administrator | E-mail | Web | 24. května 2017 v 8:23 | Reagovat

Já bych chtěl…odkud se bere naše pokušení, díky kterému máme deprese, protože nemáme to, co chceme? Zdrojem našeho pokušení je strach o to co milujeme a potřebujeme, stroj nemá strach, a tak nemá ani problémy s tím, že by on něco chtěl, a měl deprese, protože to nemá. Strach stvořil z prachu vše živé a strach má za následek evoluci, díky které se vše vylepšuje tak aby se to zde mělo dobře. Na počátku zde nebyl strach, a tak zde nebyla deprese, s příchodem strachu přišla logicky i deprese, čím více je v nás strachu tím více je v nás i deprese.

Strach to jsou informace o tom, že něco nesmíme, protože je to zakázané, a pokud zákaz překročíme tak budeme potrestáni. Obrazně je strach brzda a odvaha to je plynový pedál, rozum to je volant, tělo to je to auto, které se pohybuje, aby získalo potřebné hodnoty pro svoji existenci. Všimněme si toho, že to co má zde kořeny, to nemá inteligenci, život stromu je jednoduchý, a inteligence je zde tak už zbytečná, stačí zde jenom přirozená pravidla, podle kterých strom funguje. Tím že jsme odešli z teplého klimatu do míst kde je zima, došlo k tomu, že se náš život stal složitým, a tak zde byla potřeba po veliké inteligenci, následkem byl vznik konzumní civilizace, ve které jsou lidi rozdělení podle inteligence a specializace.

Abychom mohli zde něco pochopit, musíme se k tomu dlouhodobě přiblížit a to je veliký problém, když se k něčemu přiblížíme tak se musíme logicky od jiného vzdálit. Je to tak snadné kopírovat cizí myšlenky, a je to velmi těžké mít vlastní hodnotné myšlenky, knihy vznikají z knih, ten kdo přečetl velmi mnoho knih je natolik moudrý, že on může potom psát knihy. Těžké to mají umělečtí fotografové, protože nemohou jako malíři kopírovat populární díla, a musí být originálními tvůrci, proto se většinou bere umělecká fotografie jenom jako řemeslo. Proč je originalita pro lidi velikým problémem se kterým si neumí poradit?

Příčinou je strach z toho, že pokud budou jiní, že se jim budou ostatní smát a budou je brát za hloupé blázny. Všechny kulturní civilizace jsou obrazně pevnosti, které odmítají veliké změny, ten kdo je v pevnosti, chce ven a ten kdo je venku chce dovnitř. Poslední dobou je zde veliký problém s lidmi co mají papíry na hlavu, které získali na vysoké škole, takový člověk ozdobí svoje jméno mnoha tituly, aby on ukázal to, že je veliký blázen, který má na svojí prázdnou hlavu papíry, které certifikují to, že je on do něčeho veliký blázen. Často v televizi vystupují blázni, co mají mnoho papírů na hlavu, naštěstí má televize dálkové ovládání, ještě by to chtělo udělat dálkové ovládání i do konzumní reality abychom mohli vypnout cizí lidi, co se zde do něčeho zbláznili, a chtějí nás nakazit svým bláznovstvím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama