Červen 2017

Dopis do budoucna

28. června 2017 v 19:28 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Máme v rodině Američana.

Takového hodně maličkého, nemá ještě ani rok Má krásné velké oči, má krásné vlásky a celý je tak nějak miminkovsky roztomilý. A ten malý Američánek má maminku z českých luhů a hájů a teď s ní přiletěl navštívit její (a trochu i svou) rodnou hroudu. Maličký človíček vůbec netuší, že je někde přes půl světa a je se spoustou lidí, které už třeba nikdy ani neuvidí. Ale vědí to oni a ví to jeho maminka.

A ta si vymyslela naprosto originální nápad. Takové malé cestování časem. Při naplánované společenské události na oslavu budoucích prvních narozenin si přeje, aby jejímu synovi každý z rodiny napsal dopis.Ty pak uschove a předá mu je, až mu bude osmnáct let.

Neuvěřitelné pro ty (tedy pro nás) co už jsme něco zažili. Zkuste si něco napsat a pak si to přečíst za 17 let. Věřte mi, že nebudete věřit vlastnímu psaní protože vše bude úplně jinak, vy budete jiní, okolí bude jiné. Spoustu věci už pozbyde na důležitosti, naopak jiné věci, které budou v současnosti "top jedna" vůbec v dopise nebudou.

A tak teď tady sedím a píšu dopis do budoucnosti. Bylo by fajn dožít se setkání a připomenout si 17 let starou minulost. Přijde mi to tak jednoduché, tak úžasné, tak originální, tak jednoduché - protože v jednoduchosti je krása.

Je to něco, jako otevřít si své deníčky z raného mládí. Najdete tam staré zážitky, staré vzpomínky, staré lásky, staré známé a zažijete kouzelné chvíle setkání s minulostí.

Možná by nebylo na škodu, aby si každý z nás, jen tak pro sebe napsal občas dopis. Už jen ta krása - vzít dopisní papír a péro a psát. Dát do obálky, napsat adresu a schovat. A pak třeba..... za 20 let otevřít. Uvědomit si, co s námi udělalo dvacet let - co dobrého a co špatného. Konfrontace v čase sám se sebou...... tak tohle mě, přátele - vážně zaujalo. Nebudu sebe ani vás déle zdržovat. Mám práci. Přece víte jakou. .....

..... milý deníčku.......


Krásný večer a pevnou ruku.

Lázeňský zpravodaj II - FL (17)

11. června 2017 v 14:54 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Zdravím z Pendolína.

Je to neuvěřitelné, ale 28 dní uplynulo jako voda a jedu zpět ze západu na východ. Těším se domů a promítám si ten neuvěritelný kolotoč, který započal 14.5. a končí dnes. Stalo se spoustu krásných věcí a sitací, spoustu velmi příjemných (rozuměj - procedury), spoustu zvláštních a některé i nevysvětlitelné. Nicméně - bylo to báječné a já se strašně těším,
že se tady zase někdy vrátím.

Blížíme se k Mariánským Lázním a pak pokračujem na Plzeň, Prahu, Olomouc, Ostrava, Bohumín.

Zítra začne reálný život. Chvíli bude trvat než se z pohádky dostanu zpátky. Budu zpracovávat nové názory a nové myšlenky. Kromě jasného přínosu na zdraví mi lázně daly i něco mnohem navíc. Pocit zdravého sebevědomí a probuzení ženskosti. A to je dar, který se neodmítá.

Svírám v ruce kamínek "tygří oko", který má dodat odvahu a sebevědomí. Chci věřit na silnou moc kamenů.

Přeji všem nádherný den a sobě a celému Pendolínu šťastnou cestu domů.

Mějte se nááááádherně.


Váš Lázeňáček

Lázeňský zpravodaj II - FL (16)

10. června 2017 v 18:11 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Dobrý večer.
Tak včera jsme měli generálku rozlučkové. Byly jsme v Bažině. Nahoře bylo volno a dýchatelno. Od zákazu kouření je nádherně dýchatelno skoro všude. Paráda. Než jsme se stačily posadit a objednat si, dorazil ke mně starý pan a ptal se, zda mě může vyzvat k tanci. Já na to - "však se ještě nehraje" a on "než sejdeme dolů, tak se hrát bude". Nu tomu se říká nedočkavost. Neměla jsem sílu mu odmítnout, což byla chyba. Jeho malé tělo a holá pleška mi skákaly před očima a jak byl menší, celou dobu jsem se bála, že přes něho přepadnu. Pak už jsem jen vysílala zoufalé pohledy na kamarádku, která rychle pochopila a s prvními veselými tóny mi přišla na pomoc. Při vší úctě další série s tímto tanečníkem jsem již s díky odmítla.

Poté na nás zaútočil lázeňský seladon "Architekt", který nám zaníceně povídal o tom, co vlastní a co nevlastní a další báchorky. Vytáčel nás v kole obě, pak se rozhodl pro kamarádku. Ta byla veselá do té doby, než na ní začal útočit víc než je zdrávo a bylo rychle po přátelství.

Do této veselé atmosféry k nám dotančili chlapci hasiči (už zase) a zahájili s ními další taneční sérii. Říkali, že jsou zdaleka, až z Ostravy. No - kdo by to byl čekal. Takže kluci z Ostravy a holky z Ostravy museli až na západ, aby si spolu mohli zatančit. Krásné.

V slušné atmosféře jsme se odebrali na pokoje a snažili se usnout. Mě můj úplňkový měsíc svítil tak vehementně do okna, že to bylo zhola nemožné a když jsem se otočila na druhou stranu, tak tam mi vesele chrápala spolubydlící.

Ráno jsem vyskočila jako srna (pravda, trochu postřelená) a objednala si taxi k odvozu kufru. Posnídala a v devět hodin již taxi muž bral můj kufr a mně do auta a odevzl nás do místní galenterie, kde je sběrna balíčku pro odvoz PPL. Pak mě čekaly ještě dvě procedury a vyzvednutí propouštěcí zprávy.

Tak krásnou propouštěcí zprávu jsem již dlouho nečetla. Téměř všechny jsme ji měly stejnou. Hovoří se v ní, že jsme zodpovědně přistupovaly k lázeňským proceduram s kladným přístupem, využívaly všechny dustupné technické zařízení a dodržovaly pitný režim. Krásná věta na závěr - "doporučujeme zopakovat lázeňskou léčbu". Üžasné.

Prošly jsem s kámoškou pár místních obchůdků, stavily se nostalgicky na kolonádu a zamířily na oběd. Poté jsme si daly povinně odpočinkovou pauzu. Teď na ní čekám a vyražíme na poslední večerní prohlídku této kouzelné krajinky. Jdeme vzpomínat, smát se a radovat se z toho, jak jsme kladně přistupovaly k lázeňské péči.

Krásnou dobrou noc všem svým čitatelům a laskavým posluchačům.

Vaše Lázeňačka.

Lázeňský zpravodaj II - FL (15)

9. června 2017 v 17:42 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Tak přátele.

Vše krásné za mnou. Kosmetika úžasná, pedikura, manikura a vrchol všeho kadeřník. Vypadám úplně jinak, cítím se úplně jinak a tak by to asi mělo být. K dovršení všeho na mě zapůsobily neskutečné změny počasí, takže do finále rýma, kašel, to aby mě ještě někdo našel. Ale to nevadí. Vše patří k tomu všemu.

Od rána jsem v terénu, teď jsem dorazila na večeři, nikdo mě skoro nepoznal a tváří se na mě jako na novou pacientku.
Jen někteří tuší.... :)

Teď se jdu částečně sbalit, abych ráno po snídaní mohla odvézt kufr do zásilkovny a posléze PPL směrem na východ. Zítra mě ještě čekají dvě procedury, potom propouštěcí zpráva a konečná. V neděli se Vám vrátím, tak se na to laskavě připravte. Očekávám, že na mě budete hodní a milí, budete mě hýčkat a předcházet si mě. Za ten měsíc jsem si na to krásně zvykla, moc se mi to líbí a už si to asi nechám.

Utíkám na pokoj, ať si spolubydlící nemyslí, že je tam sama.

Krásný večer.

Lázeňský zpravodaj II - FL (14)

8. června 2017 v 19:48 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
A je tady další večer.

Jak se dalo očekávat dnešní den opět nabral rychlost už od rána. V 7.30 jsem ležela na kosmetice a nechala se hodinu a půl hýčkat. Naprosto dokonalé. Doporučuji všem ženám a vlastně i mužům. Celá uhlazená jsem se dopotácela na vířivou koupel nohou a pak na perličku. Všechno je neskutečně příjemné a já si to hrozně užívám.

Mezi procedurami jsem si odskočila do města, nakoupila vše, co už jsem vypotřebovala jako je sprchový gel a šampon, objednala přes internet lázeňské oplatky, ať Vás můžu po návratu něčím "počastovat", zaběhla na oběd, potom zpět na pokoj a rychle na nádraží koupit lístek na nedělní Pendolíno. A to už mi zase pro změnu běžel čas na masáže, takže přes půl města zpět do Císařských lázní. Dorazila jsem zrovna včas. Masáž úžasná. Po ní opět do města i s Jarkou. Na kávičku a vínečko. Pak jsme se toulaly po obchodech a k večeru už celé sešlé seděly na kolonádě a z posledních sil usrkávaly černé pivko. Dohodly jsme se, že krize středního věku už dorazila i k nám a že budeme odpočívat před pátečním a sobotním finálem. Náhle se objevil náš už známý ruský chasník a srdečně nás zval do hospůdky, kde ve se ve čtvtek hraje na harmoniku (pravda, ještě ani jeden čtvrtek jsme to nějak nestihly). Jsme domluvení cca okolo 20 hodiny. Ale nevypadá to s námi růžově. Já si tady ťukám na počítači a obávám se, že kámoška už možná chrupká.

Vypadá to, že už i já Vám popřeji dobrou noc.

Unavená lázeňáčka

Lázeňský zpravodaj II - FL (13)

7. června 2017 v 19:20 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Takže přátele.

Ani se mi věřit nechce, že už jdeme do finále. Kamarádka to pojala tak, že musíme přijet domů odpočaté a krásné, neváhala ani chvíli a objednala nás v tom vražedném tempu na pedikůru, manikůru, kosmetiku a kadeřníka. A to vše musíme stihnout mezi jednotlivými procedurami, které nám končí až okolo 15 hodiny.

Kámoška už má jednu akci (kadeřníka) za sebou, vypadá úplně jinak a úplně úžasně.

Taky musíme ještě sehnat taxíka na odvoz zavazadla v sobotu formou PPL. Koupit lístek na vlak. Nachystat věci, které nám tady mají zůstat, když kufr odjede na východ a vůbec se sbalit a zabalit. Nadlidský úkol.

Odpoledne si jdu takhle parkem za kámoškou, když kde se vzal tu se vzal Rus - viz zpravodaj č. 12. Já mu vysvětluji, že na ní čekám a on tedy, že bude čekat se mnou. No to bylo překvapení. Pak nám nabízel kupóny na zákusek a kávu, které dostal k pobytu a že má akorát dva, tudíž nás zve. Než jsme se nadály, seděly jsme v krásné kavárničce hotelu Savoj a tlačily téměř proti své vůli do sebe zákusek, kávu a neodmyslitelnou becherovku a žvatlaly rusky jako by nic. Opět jsme bavily celou kavárnu a byly nepřehlednutelné. Už si na to pomalu začínáme zvykat. Nakonec Rus zavelel, že je potřeba zajít na "užn" (večeře) a tak jsme se odebrali každý do svého hotelíku. Proč to ale píšu? Protože nic z toho, co jsme odpoledne chtěly stihnout jsme samozřejmě nestihly, takže opětovně jsme v časovém skluzu.

Teď si tady čekám na kámošku a vypadá to, že už se blíží. Takže nám držte palce, ať to vražedné tempo zvládneme v klidu a míru.

Lázeňák

Lázeňský zpravodaj II - FL (12)

6. června 2017 v 20:02 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Ahojík všem.

Nevím jestli Vás potěším, ale v muzeu byli už plní jiných exemplářů a mně se podařilo odejít. Hned jsme zapadly do Bažiny.
Špatný, velmi špatný nápad. Divoký tanečník z minulého večera na nás už od dveří mával, naivně si myslíc, že jsme tam kvůli němu. Bohužel, měl jediná volná místa u stolu, takže jsme tak skončily. S hrůzou jsme zjistily, že krom prostoduchého myšlení ještě docela zapáchá a kámošce se v tu chvíli udělalo špatně a přestala mít chuť pokračovat v tanci. Když se navíc u našeho stolu objevil chlapec bydlící v mém domě bylo zle i mně. Je to takový slizský chlap, který v sobě nemá zhola nic, bohužel ani kousek slušného chování.

A tak rychle zaplatit a pak se ztratit.

Šly jsme smutně domů. Bylo ještě nezvykle brzy, tak jsme zaskočily do Gruzie. Jediné volné místo, u jediného chlapa. A představte si. Byl to Rus, žijící v Německu. Tři hodiny jsme se s ním bavily. Neuvěřitelné. My rozuměly skoro vše, on z nás byl docela vyděšený hlavně poté, co kamarádka spustila nově vzniklé slovanské esperanto. Snažila se zaujmout všemi slovíčky z češtiny, slovenštiny, polštiny a ruštiny a do toho vše vrážela naše svébytné moravskoslezské "bo". Krása.

Dnes opět šílené dopoledne plné procedur. Samá krása. Vír na nohou, vír v hlavě, vír v perličkové koupeli. V poledne jsem navštívila kámošku na jejím pokoji, který má naprosto jinou - chápej - vyšší úroveň než moje ubytovna se sprchou na skotské střiky. Má tam dvoulůžko. Tak jsem se jí z té krásy kolem složila na postel a usnula. Ta dobrá krásná duše mě tam nechala spinkat a odpočívat a kochat se, zastřela závěsy, přikryla mě, nadopovala banánem a opustila svůj prostor. No není to krásné. Spinkala jsem jako miminko.

Teď se tady snažím v počítačovém koutku soustředit na svůj zpravodaj, ale vedle sedí skupinka postarších dam, které mě poněkud ruší v přemýšlení a nevypadají, že by se chtěly vzdálit. Hovoří dlouze a hlasitě. Takže asi nezbývá nic jiného, než se pro tentokrát vzdálím já. Ač nerada.

Mějte krásný večer. Jaký ho budu mít já, zatím netuším.

Vaše zpravodajka

Vnímání

5. června 2017 v 13:49 | Hanlen |  Rýmy
Zastav se na chvíli a žasni údivem,
jsi překvapen jako by jsi dostal kladivem.

Nad krásou kolem i v ně sebe
vůně rododendronů a azúro nebe.

Tak neuvěřitelně silný je pohled do korun stromů,
do kterých slétavají se ptáci domů.

A když na lavičce večer zvedneš hlavu
čteš mezi hvězdami nádhernou zprávu.

Na lavičce v parku mezi fontány
přestávaš najednou být spoustaný.

A zpod černých brýlí z očí kapou slzy
nad prožitkem okamžiku není nikdy pozdě ani brzy.

Když pak bereš si svou tvář do dlaní
chápeš význam slova vnímání.

Lázeňský zpravodaj II - FL (11)

5. června 2017 v 13:43 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Ahojík všem.
Víkend utekl jako voda, možná ještě o něco rychleji. Včerejšek byl opět jeden z nezapomenutelných dnů.Byl tak pestrobarevný. Nejen počasím, ale i výkyvy emočních nálad a neuvěřitelných zážitků. Tohle všechno jsou Frantovky.
Ráno pršelo jako blázen a my se v tom dešti loučily s těmi, kteří již museli domů. Tyhle odjezdy jsou dost pocitově vysilující a tak Ti, kterých se to týká se usmívají a v očích mají smutek. A nebo taky opačně. Někteří mají na rtech smutek, ale oči se jim veselé usmívají při vzpomínkách na neuvěřitelné chvíle.
A tak pak ti, co zůstavají vytvářejí skupinky sirotků a scházejí se smutně spolu.
Včera jsme s mou kámoškou daly origanizační schůzku a pak se rozhodly navštívit místní hotel Adler. Pokecaly jsme s holkami v recepci a pokračovaly procházkou po městě. Když tu náhle - stojí autobus na Cheb. Stačilo se na sebe jen podívat a než jsme
se nadály už jsme si to drandily směrem z Frantovek. Cheb je krásný, historický, dojemný, kouzelný a tak pro mě nějak všeobímající se všemi nádhernými křivolakými uličkami, vysokými střechami domů s okénky a kouzelným okolím. Rády bychom se tam ještě vrátily, ale obávám se, že čas začíná být ošklivě neúprosný.
Večer jsme nepoučitelně navštívily tanečky pro starší a pokročilé. Po chvilce opustily jsme je čilé. A šly jsme hledat zábavu pro mladé a neklidné. Při vstupu do místní Bažiny jsme odhodily naše příruční zavazadla na zem a chopily se tance. Ve svém naprosto nevhodném oděvu (šatech) jsme byly v onom country clubu opětovně nepřehlednutelné a za chvíli nás točil v kole místní taneční mistr. Pokud jste s ním nezavedli konverzaci bylo to fajn, tanečník byl vážně úžasný. A toť bylo vše. Myslím, že do noh se mu vlezly všechny mozkové buňky, které mu kdy byly naděleny.
Noc byla ještě v rozpuku a tak jsme postupně zkontrolovaly ještě další dvě zbývající tančírny. Kamarádka to pojala jako takovou inspekci barů a když jsme zkontrolovaly, že vše funguje jak má, tak jsme ještě stihly zamávat kapele i v Gruzii.
Slušně jsme si udělaly pápá a každá se odebrala do svého pelíšku. Dokonce jsme to stihly před půlnoci. Krásná práce.

Dnes chceme do muzea. Pokud se Vám dlouho nebudu ozývat, znamená to jediné. Že si mě tam nechali coby vzácný a neopakovatelný exemplář.

Zdravím s úsměvem a očekávám to samé od Vás.

Krásný den.

SL (spokojený lázeňák)

Lázeňský zpravodaj II - FL (10)

2. června 2017 v 8:31 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Krásné dobré ráno.

Už jsem zase mezi Vámi, Vaše veverka čiperka.

Takže nejenom, že jsem nestihla ráno snídaní, dokonce jsem večer nestihla ani večeři. Začíná se mi fakt dařit. Jestli takhle budu pokračovat dál, možná i něco zhubnu. :)

Včera jsem se ocitla v kouzelné hospůdce mimo centrum, kde jsem se seznámila s místními obyvateli a už si tam tykám i se sympatickou servírkou. Řeč se stočila na politiku a musím říct, že jsem na Čechy ráda změnila názor. Jsou stejní jako my bodří Moraváci..... :)

Některé procedury se dají urychlit a předběhnout se na ně, některé vůbec. A ty "vůbec" mě právě dneska čekají. Takže teď tady číhám na společný tělocvik ve skupině, potom mám kontrolní vyšetření u paní doktorky, pak oběd a odpoledne ještě uhličitou koupel a masáž. Končím okolo 15.30 hod. takže chápejte, že je to tady fakt šichta. Není čas na jídlo a odpočinek. Ale my zkušení lázeňáci to dáváme s přehledem.

Paní na pokoji je čím dál nespokojenější, vůbec se jí tady nelíbí. Minule jsem stála u skříně a s nadsázkou jsem říkala, že nemám co na sebe. Tak mi byla ochotná půjčit své tepláky a triko (paní váží asi 130 kg). Nevím proč, ale odmítla jsem.

Díky zákazu kouření je tady velká legrace. Na záhradce nám majitel hospůdky řekl, že tam sedět nebudeme, že když jsme chtěli protikuřácký zákon tak budeme sedět i v tom vedru vevnitř a zahrádka je výlučně pro kuřáky. Vtipálek jeden. Ale vzhledem k tomu, že už si tykám i s ním, tak pevně věřím, že mě se to týkat nebude a možná dostanu i oblíbenou kávičku se slevou. Dokonce jsem jediná, které k vínku nosí kohoutkovou vodu zdarma, ostatní platí drahé peníze za minerálky. Zdá se, že má chlapec sociální cítění.

Jdu se ještě projít parkem, nadýchat čerstvého vzduchu a obejmout stromy. Moje spolubydlící tvrdí, že když šla parkem naposledy, tak prý ji kousla veverka do nohy. Už se asi ani to nebohé zvíře nemohlo dívat na její nespokojenou tvář. Tak to má za to. Jinak je tady spoustu holubů. Minulé je nějaká šílená žena krmila a oni na ní nalétavali a seděli a bylo to vážně jak v hororu Ptáci. Nebudu Vám vyprávět, co to se mnou a s mojí fobii na ptactvo dělalo.

Mějte pěkný den.

Lázeňský zpravodaj II - FL (9)

1. června 2017 v 11:40 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Přiznejte, že jsem Vám chyběla.
Ale čas tady utíká tak hrozně rychle, že ani nevím jak, ale přeskočila jsem do dalšího měsíce a začínají se mi odpočítavat posledních 11 dnů pobytu. Deset, devět, osm, sedm........ a pak bude 11.6. a mě bude tak trošku smutno a budu se těšit domů a přesto budu moc ráda vzpomínat s chutí se vracet. Protože to báječné, co je všude kolem mně za to fakt stojí.

V neděli jsem tedy promenádní koncert nestihla, ale to už Vám asi došlo. Že se tady vše mění rychlostí blesku. Posadila jsem se na kolonádě k mochitu, seznámila se s novými lidmi a večer je doprovodila na tanečky. Nebo, že by oni mě? Moje barová společnice sice nechápala, jak jsem se mohla ocitnout v baru bez ní, ale já ji to ještě mnohonásobně vrátím, až se bude divit.

Procedury nám dávají pěkně zabrat, spolubydlící je z toho totálně sesypaná, vůbec se jí tady nelíbí a neustále několikrát denně jako svéřepé dítě uplakává, že chce domů. Dokonce mi chce svůj poslední týden darovat. Snažila jsem se jí první týden zpříjemňovat, jak jen to šlo, dělala jsem jí od rána dvorního šaška, házela na ní svou optimistickou náladu, ale jak to vypadá, nebyla jsem moc úspěšná. Nu nic, teď už si musí pomoct sama. Nejsem tady přeci na charitativním pobytu.

Včera jsem zažila kouzelnou situaci. Sedíme si tak v kavárně na Národní třídě v předzahrádce a naproti nás starší, korpulentní dáma s mobilem na uchu a asi notně hluchá. Telefonovala s dcerou, křičela jak na lesy a všichni ostatní nedobrovolně slyšeli, cože se to děje u nich doma. Za chvíli si vedle ní přisedl starší, poklidný lázeňský pár. V klidu se spolu bavili, když tu náhle telefonní bába se na ně sprostě utrhla a rázně jim řekla, ať se zklidní a neruší ji, že vůbec neslyší co dcera do telefonu říká. Mně to naprosto odrovnalo i lidí sedící se mnou u stolečku. Řehtali jsme se jako blázní a když se na nás mobilistka mračila a vypadalo, že nás půjde zapíchnout, v záchvatu smíchu jsme se jí omlouvali.... pššt, promiňte, že rušíme...... No naprosto nezapomenutelné.

Na důkaz toho, jaké jsou tady fofry jsem tady s prekérními situacemi jako doma. Měla jsem chuť něco nového si koupit.
Vstoupím do butiku, zkouším asi desatero šaty, ani jedny nebyly to pravé ořechové. Tak jsem v klidu oblékla tričko, poděkovala, rozloučila se, hodila do pusy žvýkačku, na oči černé brýle a těžce frajerským tempem jsem si to švihala pro zmrzlinu na kolonádu. Pravda, zachytila jsem pár prapodivným pohledů a říkala si, jak je to milé, že ve svém věku ještě občas někoho zaujmu. A pak se podívala na sebe. Lidi, já měla to tričko naopak - takže švy a spoje byly měkně na ramínkách a vpředu namísto řetízku vlál volně ve větru ústrižek, na kolik mám to tričko vyprat. Zděšení bylo tak velké, že jsem málem triko převlékla v místním parku. Naštěstí jsem se zarazila, hodně rychlým krokem jsem se vrátila zpět do obchodu, kde mě prodavačka vítala s úsměvem a nadějí, že jsem si vše rozmyslela a jdu si šaty koupit. ..... hahaha. Vtrhla jsem zpět do kabinky, převlékla triko a s úsměvem lázeňáka vyšla opětovně pryč. Wauuu......

Volá oběd, snídaní jsem nestihla, tak jdu se opravdu s chutí zakousnout.

Mějte krásný den.

Lázeňák obecný