Lázeňský zpravodaj II - FL (9)

1. června 2017 v 11:40 | Hanlen |  Lázeňský zpravodaj II - FL
Přiznejte, že jsem Vám chyběla.
Ale čas tady utíká tak hrozně rychle, že ani nevím jak, ale přeskočila jsem do dalšího měsíce a začínají se mi odpočítavat posledních 11 dnů pobytu. Deset, devět, osm, sedm........ a pak bude 11.6. a mě bude tak trošku smutno a budu se těšit domů a přesto budu moc ráda vzpomínat s chutí se vracet. Protože to báječné, co je všude kolem mně za to fakt stojí.

V neděli jsem tedy promenádní koncert nestihla, ale to už Vám asi došlo. Že se tady vše mění rychlostí blesku. Posadila jsem se na kolonádě k mochitu, seznámila se s novými lidmi a večer je doprovodila na tanečky. Nebo, že by oni mě? Moje barová společnice sice nechápala, jak jsem se mohla ocitnout v baru bez ní, ale já ji to ještě mnohonásobně vrátím, až se bude divit.

Procedury nám dávají pěkně zabrat, spolubydlící je z toho totálně sesypaná, vůbec se jí tady nelíbí a neustále několikrát denně jako svéřepé dítě uplakává, že chce domů. Dokonce mi chce svůj poslední týden darovat. Snažila jsem se jí první týden zpříjemňovat, jak jen to šlo, dělala jsem jí od rána dvorního šaška, házela na ní svou optimistickou náladu, ale jak to vypadá, nebyla jsem moc úspěšná. Nu nic, teď už si musí pomoct sama. Nejsem tady přeci na charitativním pobytu.

Včera jsem zažila kouzelnou situaci. Sedíme si tak v kavárně na Národní třídě v předzahrádce a naproti nás starší, korpulentní dáma s mobilem na uchu a asi notně hluchá. Telefonovala s dcerou, křičela jak na lesy a všichni ostatní nedobrovolně slyšeli, cože se to děje u nich doma. Za chvíli si vedle ní přisedl starší, poklidný lázeňský pár. V klidu se spolu bavili, když tu náhle telefonní bába se na ně sprostě utrhla a rázně jim řekla, ať se zklidní a neruší ji, že vůbec neslyší co dcera do telefonu říká. Mně to naprosto odrovnalo i lidí sedící se mnou u stolečku. Řehtali jsme se jako blázní a když se na nás mobilistka mračila a vypadalo, že nás půjde zapíchnout, v záchvatu smíchu jsme se jí omlouvali.... pššt, promiňte, že rušíme...... No naprosto nezapomenutelné.

Na důkaz toho, jaké jsou tady fofry jsem tady s prekérními situacemi jako doma. Měla jsem chuť něco nového si koupit.
Vstoupím do butiku, zkouším asi desatero šaty, ani jedny nebyly to pravé ořechové. Tak jsem v klidu oblékla tričko, poděkovala, rozloučila se, hodila do pusy žvýkačku, na oči černé brýle a těžce frajerským tempem jsem si to švihala pro zmrzlinu na kolonádu. Pravda, zachytila jsem pár prapodivným pohledů a říkala si, jak je to milé, že ve svém věku ještě občas někoho zaujmu. A pak se podívala na sebe. Lidi, já měla to tričko naopak - takže švy a spoje byly měkně na ramínkách a vpředu namísto řetízku vlál volně ve větru ústrižek, na kolik mám to tričko vyprat. Zděšení bylo tak velké, že jsem málem triko převlékla v místním parku. Naštěstí jsem se zarazila, hodně rychlým krokem jsem se vrátila zpět do obchodu, kde mě prodavačka vítala s úsměvem a nadějí, že jsem si vše rozmyslela a jdu si šaty koupit. ..... hahaha. Vtrhla jsem zpět do kabinky, převlékla triko a s úsměvem lázeňáka vyšla opětovně pryč. Wauuu......

Volá oběd, snídaní jsem nestihla, tak jdu se opravdu s chutí zakousnout.

Mějte krásný den.

Lázeňák obecný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama