Červenec 2017

Na sklonku dne

14. července 2017 v 23:33 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Pojďme si jen tak povídat. Sedím uprostřed Vás na zemi, se zkříženými nohami v tureckém sedu a je mi fajn. Vždycky je mi fajn mezi lidmi a taky vždycky je mi fajn sama se sebou.

Včerejší den (vlastně dnešní den) protože, ještě není půlnoc a pořád dnešek neskončil, byl od první chvíle zvláštní. Protože byl velmi různorodý. Pro mě jako člověka, který svůj život prožívá neustálé na emocionální vlně je ve své podstatě naprosto typický. Jsem vnímavá a vše prožívám opravdově. Nevím, jestli je to správné, jen vím, že je to moje. Opravdově se směji, opravdově pláču, opravdově se zlobím - ale to vždy jen na chvíli a opravdově je mi smutno. A taky se neustálé opravdově divím.

K narozeninám dostáváme dárky. Ani já nebyla vyjímkou. Mezi ostatními byli tři oříšky pro Popelku. A v každém z nich jedno kouzlo. Když jsem si rozlouskla první oříšek byl tam Richard Gere a jeho moudrost. Díky Ti, Richarde. Moudrost a laaskavost je krásný dar. Ve druhém oříšku byla slunečnice. Mám ji ve váze a usmíváme se na sebe. Je krásná. Dívali jste se někdy na slunečnici a poslouchali, co vše Vám chce říct? Přemýšleli jste někdy o jejim životě? O jejim názvu a poslání? Nu, i druhý oříšek se vydařil. A taky jsem si rozlouskla třetí oříšek a v ní našla voňavou knihu. Knihy nádherně voní. Opájím se nejen tou vůni, ale i zvědavostí z každé nepřečtené stránky. Jsem jako malé dítě. Takové to zvídavé, které si mačká svůj nerozbalený dárek, dychtivě čeká, co v něm bude a trhá balící papír. Stejně tak já zvídavě listují svou novou nepřečtenou knihou, nedočkavě si kradu písmenka a těším se, co nového mi dá. A ta mi teda dává. Čtu a čtu a těším se z nových poznání, hihotám se nahlas a taky si utírám slzy a některé odstavce bych si nejraději podtrhla a nosila po kapsičkách neustálé u sebe. Mám pocit, že čtu sebe sama.

Ráno jsem vstala brzy. Nemohla jsem spát. Vítala jsem nový den a hodiny ukazovaly 4.44. Šla jsem se pozdravit do zrcadla, umýt zuby a nasadit úsměv. Popřála si dobré ráno a pěkný den. Snídala jsem chleba se solí. Jen tak, protože jsem na něho měla chuť. Hrozně ráda, dělám věci, na které mám chuť. Snídaně byla báječná. Ráno chladné. Pomazilia jsem se se psem a nasála jeho krásnou energii, vpila se do nádherných písch očí a vdechovala opojnou vůni letního rána. S takovým bohatstvím otevřela jsem si branku a vešla do světa. Šlapala jsem po chodníku a vesele si prozpěvovala. A takv hopskala. Když mám radost, hopsám.

Nedávno vrátila jsem se z měsíčního ozdravného pobytu. Okolí říká, že jsem se změnila. Ano, mají pravdu. Navrácím se opět sama k sobě. Někde jsem se v proudu řeky života zase chvíli ztratila, ale tam, tam daleko v té kouzelné krajině jsem se opět našla. Imaginárně jsem se postavila znovu na své nohy, stojím uprostřed cesty se vztyčenou hlavou, nechávám se ovívát větrem a je mi nádherně svobodně. Navrácám se zpátky ke svým kořenům, ke své podstatě a i když se určitě ještě v životě několikrá ztratím, pevně věřím, že se vždy najdu.

Uvědomila jsem si opravdovost své duše, svou zranitelnost, svou křehkost, svou sílu a neochvějnost. Svou radost z toho, že jsem žena a svou touhu nechat se hýčkat a rozmazlovat. A začít sama od sebe.

"Tak jdeme do finále a poslední tóny zní.......
..... možná příjde i kouzelník......."
..... kdo tu byl jednou, znovu se vrátí........"

Znáte a poznáváte tu známou písničku ze známého "retro pořadu? Tak si ji znovu pusťte. A poslouchejte a radujte se. A představte si, že se v ní zpívá o životě. Nádherné. Tak tuhle jsem si zpívala a byla nadšená tou ranní kouzelnou show. Přesně tak, pořád se něčeho bojíme, dokonce se bojíme stárnutí.... ale přeci co jiného je stárnutí než cesta do finále?
A třeba příjde i kouzelník. Každý náš další rok je nádherný se vším co sebou nese. Dává nám nadhled, moudrost a vnímání, porozumění a laskavost, dar odpouštění a dar prozření. Kouzelný živote. Jak já Tě miluji čím dál víc. Lezu do autobusu a usmívám se, děkuji řídiči za lístek a za svezení.

Po dlouhé době jezdím chvíli autobusem namísto autem. Pěkné, pěkné, pěkné. Pozoruji, vnímám, prociťuji. A taky díky tomu chodím v jeden čas okolo jednoho místa. Každé ráno tam stojí sanita a čeká. Každé ráno čeká řidič na své pacienty, které vozí do smutných míst pro naději na záchranu jejich života. Každé ráno se střetávám u jedněch vchodových dveří s pánem, který je jedním z účastníků tohoto podivného zájezdu. Každé ráno se setkáváme na společné dlažební kostce a střetáváme se očima. Vychází smutný. A já mu každé ráno kreslím úsměv na tváří. Dívám se mu do očí, přeji mu dobré ráno a vysílám mu energii a sílu. A přeji mu hodně zdraví. Věřím, že to zvládne. A taky každý den děkuji Bohu, že já mohu v klidu pokračovat a našlapovat na další a další dlažební kostky a nemusím se zastavovat a nastupovat tam, kde se nikomu nechce. A opět mám radost a těšení.

Vcházím do práce a dostávám další gratulace. A kytici růží. Žlutých růží. Žlutá je krásná. Báječná, veselá, letní. Tak jako slunce. Slunce sluníčko, popojdi maličko. Povídám si s lidmi. Jsou milí. Báječní. Usměvaví. Hladiví. A roztomilí. Protože v letním ránu to ani jinak nejde. Neřeším, odkud přišli. Zda jsou místní, nebo zdaleka. Zda doputovali ke mně z vedlejší ulice nebo přijeli třeba 20 km, Nebo třeba 16,6 km. Šestky šustí jako nohy v podzimním listí.
Nezáleží na vzdálenosti, ale na blízkosti. A tak si užívám ten krásný den. Pracovní směna končí a já vyrážím zpátky do ulic.

Pak se ocítám na zahradě. Mí blízcí jsou mi blízko. Čtyři lidé a pes. A mě objímá smutek. Sluníčko mě zahřívá a já chci být alespoň chvilku sama. Dřepnu si na schody a obejmu nohy. Prodýchávám atmosféru a ze všeho je mi smutno. Vadí, nevadí, má duše znovu se naladí na veselý tón.

Za pár chvil vstupuji do svého království a zdravím kytičky na okenním parapetu. Jsem doma. Hřejivo je mi. A útulno.

Projíždíme autem mé město a jedeme dál. Zrovna Richard Muller zpívá .... "jsme každý na jinom brehu...." Neuvěřitelné, jak on to jenom ví? ".... na tom druhom brehu prosím nezstracejte nehu......"

Člověk se nesmí nikdy vzdávat svých snů. A plnit si je. I když si občas myslíme, že to není možné, že třeba na to nemáme, nebo to prostě nejde. A někdy si to dokonce říkáme i ve chvílích, kdy si je plníme. Jako mladé děvče jsem měla sen, Být novinářkou nebo psychložkou. Nevyplnil se. To jsem si myslela až do dnešního rána. A najednou vím, že se plní. Plní se oba tím, co dělám, jaká jsem a co chci dělat. Nepíšu do novin, píšu Vám, Je to málo? Není to splnění mého snu? Mohu si psát a snít. Bez korektur. Přitahuji si lidí a oni mě. Můžeme si předávat myšlenky, rady, pohlazení. Mám uši pro vyslyšení, ústa pro vyslovení, oči pro pohledy a pochopení. Je krásné plnit si sny. A vůbec, vůbec nepotřebujete k tomu diplomy a medaile. A kdo ano, kupte si tu krásnou čokoládovou, stužku a s hrdostí pověste si jí na krk. Odměna bude sladká. Do slova a do písmene.

Odpoledne ležím na pohovce. Naproti mně muž. Uprostřed spojují nás naše bosé nohy, přikryté dekou. Je mi líto, že se cestou někde vytratila a vychladla horkost naších nohou. Ale copak ony za to mohou?

Únavný a krásný den byl ten dnešní. K večeru jdu spát. Zatahuji rolety a choulím se do deky. Pohladím se po tváří a popřeji si dobrou noc. A pak je po 22.hodině, já se čilé probouzím a jdu si s Vámi povídat. Sedím si ve svém tureckém sedu a jsem ráda, že jste. Je 23.31 a za 29 minut příjde malý zázrak. Tedy doufám. Příjde nový den. Počkám si na něho a přivítám ho stejně radostně jako ten dnešní. Tak tedy vítej, paní Soboto.

Krásné sny.

Narozeniny

10. července 2017 v 23:00 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Ahoj.

Tak mám dneska narozeniny. Díky všem za přání. A že vy osobně jste mi nepřáli? Nevadí, díky i Vám. Mám dobrou náladu, protože mám přeci ty narozeniny. Takže i z těch šílených klientů za přepážkou se stali v mém podání gratulanti a já jim při odchodu děkovala a oni chudáci nevěděli proč a zač Není to krásné?

A tak jsem dnes opět poznala bariéry. Ti, s kterými si máš rozumět, těm nerozumíš. A pak narazíš na amerického Mexičana či mexického Američana a bavíš se s ním bez znalostí řeiči plynně tři hodiny a ještě jsi uvolněný, v pohodě a spokojený. Protože, a teď pozor- teď příjde ta moudrost - lidí spojuje srdce - ne řeči, ne národy, ne vzdálenosti. Vždy a za všech okolností - srdce. A taky snaha, a porozzumění a chuť se pochopit a být jen tak spolu. Třeba přes celý kontinent či půlku světa. Šílené? Ne... přirozené

Co říct? Sedím si tady se sklenkou sektu a je mi hezky. Taky ... .komu by nebylo? Když má narozeniny? Jo, a navíc dostala jsem spoustu dárků A taky mi přál i Richard. Richard Gere. Nevěříte? Hmmmm, děláte chybu. Já fak nelžu.

Jsem zvědavá, co mi další rok přinese za dárky. Třeba z dálky... a Vy? jste taky zvědaví.. mé myšlenky hloubavý....?