Leptoška 2017 (1)

28. září 2017 v 11:41 | Hanlen |  Leptoška 2017
Bláznivý týden od pondělka..... každý den jako šílený, těsně před odjezdem na dovolenou. V úterý už opravdu nezbývalo nic jiného než začit balit. Jako správná ženská jsem pojala balení ve stylu, že co je ve skříní, to bude v kufru. Šest párů bot zdálo se mi přiměřených a všechny letní a podzimní modely se kupkovaly tak nějak samy. Pro jistotu ještě čtyři knihy. Zkrátím to, kromě dubeňáku a kozaček bylo vše na sedačce v obýváku a čekalo až toto nadělení dám do kufru a dosáhnu
15-ti povolených letadlových kil. Ó ty naivito. Mé zoufalství dostupovalo vrcholu. Navíc ještě udělat textilní "kupu" na středeční cestu do práce, kupku na cestu do letadla, kupku na středeční první lekci kurzu latinskoamerických tanců pro ženy. Nevzdala jsem se a úderem desáté hodiny večerní bylo vše hotovo. Já taky.

S pocitem kvalitně odvedené práce šla jsem spát. Středa - pracovní do 17 hodiny, v 17.15 jsem již seděla v autě a jela si zatančit. Jak jsem se ošklivě mýlila. Díky tříleté pauze, kdy jsem ze zdravotních důvodu nevykonávala kromě chůze žádný pohyb jsem zjistila, že mé tělo je nějak zatvrdlé a tváří se jako zasádrované. Hodina nácviku základních kroků byla šílená. Navíc jsem se zodpovědně přecenila a hned na první lekci si na svůj zlomený kotník nasadila střevíčky na podpatku, ať jsem tedy na těch tancích stylová. Nebudu Vám snad ani popisovat, jakým ladným krokem jsem se připloužila k autu, kde jsem zničeně 10 minut seděla, zírala do prázdná a v hlavě měla jen divné myšlenky týkající se mého stáří. Ty jsem co nejdříve zapudila, zapnula rádio a vystartovala směrem k domovu. Sprška, převléknout a vzhůru na dovolenou.....

Ranní budík ve 3.00 hodiny zdal se mi poněkud krutý. Odleželé tělo odmítalo poslušnost a já z postele spíše vypadla, než vylezla. Představa dovolené ale byla natolik silná, že jsem zmobilizovala své poslední síly a 3.55 hodin už radostně i s celou skupinou nastupovala do vlaku. Směr Praha, Letiště. První zdravotní štamprle v 05.30 symbolizovala náročný den. Cesta ubíhala veselé a přátelský, V Praze chytili jsme se zkušených cestovatelek (jedna směr Španělsko, druhá směr Amerika) a nechali si poradit, kudy tudy cesta na autobus trasa hlavní nádraží - letiště. Vše jsme zvládli. Na letišti povinně dojíst domácí svačinky, dopít domácí vodu i domácí vodku. Pak skener, zda nepašujeme ještě nějaké jiné nepovolené poklady kromě nás samotných. Partner zodpovědně odevzdal do přistaveného boxu vše, co měl a přešel kontrolní bránou. Opětovně vzal své odložené věci a pokračoval dál ke gatu. Když tu najednou si vzpomněl, že nemá letenku. To byl rychlý návrat zpět k umělohmotným boxům. Přehraboval se níž a níž a níž, než došel ke své krabici. Tam ležela osamocená letenka, vyčítavě na něho koukala a nechápala, jak ji tam mohl tak zapomenout. Postupně jsme se dostali až do letadla. Let bez problémů, pro některé účastníky zájezdu první v životě.

Řecko nás přivítalo s otevřenou náručí a nádhernou teplotou. Delegátka nás po usazení do autobusu zásobovala kvalitními informacemi. Její příjemný hlas mě ukolébal jako malé děcko a než jsem se nadala už mě po hodince a půl budili, že jsme na místě. Takže až tam jsem se dozvěděla, že bydlíme v apartmanovém domě úplně nahoře - 4. patro - bez výtahu. Moje tělesná schránka nebyla schopna uzvednout ten největší kufr v řadě (tedy můj) a tak partner vyvážil své postavení a jako zdatný zápasník nahodil oba kufry o celkové váze přes 30 kilo a odtáhl je na náš pokoj. Já vzápětí lehce dohopskala za ním.

Vzhledem k tomu, že pobyt byl beze stravy, bylo potřeba zásobit pokojovou lednici. I vydali jsme se hledat místní známý obchodní dům, který se měl nacházet velmi velmi blízko našeho dočasného pobytu. Druhá žena z naší čtveřice se sebevědomě vydala přesně na opačnou stranu a my ostatní jako oslíci za ní. Pak nás zastavila místní domorodkyně a změnila náš směr přesně na opačnou stranu.

Stejný nápad jako my měli i ostatní přijíždějící Češi, Rusi, Poláci a další a další národnosti. Výsledkem byl praskající obchodní dům, kde nikdo netušil, kde co najde a k dovršení této báječné atomsféry ještě dvakrát zhasli světlo. Tahali jsme základní proviant jako muly nazpátek... brambory, pitnou vodu, zeleninu, ovoce, pečivo, mléko.... Já rodilý optimista asi pod únavou posledních dnů a cestování nadávala jako špaček a nechápala, jak některým se tento pobyt líbí natolik, že se opakovaně vracejí. Vynesli jsme zásoby do našeho 4. poschodí a řítili se zpátky dolů. Ve 20 hodin nás čekala delegátka, aby nás dopravila na informativní schůzku. Byla to kouzelná restaurace řecko-slovenská. Ke každému pivku jste dostali zdarma ouzo jako pozornost podniku. Ve 22 hodin únava přešla, nastoupila radost a opravdová dovolená mohla začít. Začalo se nám tady kouzelně líbit..... a s tímto pocitem jsme ulehali a těšili se věci a dnů přístích.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama