Racek

10. září 2017 v 12:16 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
S nosem zabořeným do útlé knihy nasávám vůni písmenek. Houpu se v křesle, nohy natažené na nedaleké posteli.
S knihou v ruce a vůni karamelové kávy trávím neděli.

Dnes náhodně vypadla mi při cestě kolem knihovničky a já ji láskyplně pohladila. Tak pojď, má oblíbenkyně, má knížko, řekni, co dnes chceš mi říct? Knihy patří mezi naše nejlepší přátele a když Vám přítel skříží cestu, přece ho neobejdete. A tak beru za ruku svou knihu a jdu ji poslouchat.

Pod vlivem mého čím dál volnějšího a svobodnějšího já i její účinek byl silný a opojný jako afrodisiakum. Mezi řádky kutálely se mé slzy, na důkaz opravdivosti mých pocitů a ztotožnění se s pravdou uvnitř knižní vazby.

V mezidobích otáčení stránek, hlavou zvrácenou a zavřenými očima vnímala jsem ten pocit jinojakosti a individuality. Každý z nás je krásným volným a svobodným ptákem. V hejnu se hemžící, za statky se honící, neustálé vpřed se řítící.... kde vlastně.... a s jakou ztrátou?

Každý, kdo vybočí z řady je pro skupiny "divný"? Naskýtá se píchlavá otázka, zda občas není "divná" skupina. A právě zde Tvé volnomyšlenkářství začíná....

A tak otáčím si stránku za stránkou, radostně vzklyjící hltám ta nádherná slova pochopení....

Bach Richard tak nádherně vložil svému Jonathanu Livingsonu život a probudil ho v v mnohým z nás.

Díky Ti , svobodný Racku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama