Říjen 2017

Krásná vichřce

29. října 2017 v 22:10 | Hanlen |  Rýmy
Dnešní den ve znamení vichřice a změny času.
Dnešní den -znečištěné ulice, vůně větru rozčechraných vlasů.

Kolikrát změnilo se dnes při pohledu samotné nebe?
Kolikrát myslela ona na něho a on na Tebe?

Co svému poslání věrní jsou,
stávají se mou věrnou kulisou.

Kapky deště, spadané listí a příslib vloček sněhu.
Naděje věci příštích, slibujících lásku, něhu.

V té chvíli, kdy ani psa nevyhnal by jsi ven já vyšla si na procházku.
Vse krásné v duši měla jsem uvázané na konci... na provázku.

Směsice pocitů, odpovídá dnešnímu počasí.
Po dešti znovu vysvitne slunce.
Někdy duha, někdy i bez ní se vyčasí.

Brouzdala jsem mezi regály.
Přemýšlela a hledala svou nástupní stanicí.
Myšlenky jedna za druhou padaly.
vyvolaly vzpomínky mazlicí.

Pak šla jsem zpátky, provonět si skořicí
a jablíčky svůj domov, z krabiičky
lásky plný, maličký.

Vytvořit dárek, upéci žemlovku
zazpívat radostnou píseň, očima pohladit pohovku.

Ten horký kastrůlek přkrytý utěrkou, autem urazil vzdálenost nevelkou.
Předala dáreček, vůni a lásku.
Jak říkám... Vám ... tu na provázku.....

Provázek vonicí skořicí,
připijím vodou ve sklenicí
na dnešní hezký den.
Život je krásný vjem.

Podzimni rodinná etuda

24. října 2017 v 20:45 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Tak jsme dneska byli na narozeninách. Můj táta měl narozeniny. Nikdy jsem neměla rodinné oslavy moc ráda, až nyní si teprve uvědomují význam a sílu setkávání. A těchto setkání si cením. Těším se na ně a užívám si je. Mamča jako správná hospodyňka měla navařeno a napečeno a poletávala tam jako včelka. My se se sestrou ujaly jsme se té nejmenší role _myčka-sušička", což v praxi znamená, že ona nádobí myje (protože lépe vidí) a já to čisté už utírám - na to tolik vidět nemusím.

Nálada byla veselá a já radostně ze sebe dělala kašpárka, až jsem se ocitla v podezření, že kdo ví na čem ujíždím, že ač střízlivá, tak toliko veselí ze mě plyne. Já tak maximálně můžu ujet na mokré podlaze, přátele vážení.
Jen jsem byla šťastná, že jsme všichni a všichni ještě reálně zdraví. Tak vzácná a kouzelná chvíle. Občas svíral se mi žaludek a mezi smíchem bylo mi najednou tak nějak teskno a smutno, z toho jak vše je pomíjivé a křehké. A tak mezi smíchem polykala jsem slzičky a človíček ve mě byl tak nějak maličký.

Moje nálada na povrch vypadala jako kašpárek barevný, vevnitř seděl smutný klaun. A sám sebe se ptal, proč až tak pozdě člověk přichází na odpovědi na své otázky. Na to, že nedá se žít bez lásky. Na to, že nedá se žít bez rodiny. Na to, jak život jsou bláznivé přesypající se hodiny.

Seděli jsme tam všichni, rodiče, sourozenci, vnuci i psík. Život je tak strašně pomíjivý okamžik. Někdy přála bych si chytit ho do dlaní a pevně sevřít. Přičichnout k němu a nadechnout se co nejvíce a nejhlouběji. Přitulit se, pohladit a s dětským úžasem pohlednout znovu a znovu na ten každodenní zázrak.

Jsme tři sourozenci, každý naprosto rozdílný a každý naprosto jiný. Máme každý jiného tátu nebo jinou mámu, jen já mám spojitost všemi se všemi, protože jsem vychytralé již na obláčku chtěla být pojítkem všech.... :)

A tak jsem nabrala tehdy před mnoha léty dech.... a stálé a stálé ho nabírám..... a radostně koukám k výšinám.

Miluji život a miluji Vás, má bláznivá rodinko, milý tatínku a milá maminko.
Protože jen díky Vám kdysi dostala jsem dar ... být miminko.

Krásné sny a krásné dny .... brouzdejte láskyplně v závějích spadaného listí a radujte se a těště věci příštích.....

Leptoška 2017 (2)

24. října 2017 v 20:32 | Hanlen |  Leptoška 2017
Ještě ten první večer jsme zjistili, že ano, ne vždy znamená "ano" a v Řecku to platí dvojnásob. Večer při objednávání dalšího piva jsme notnou chvíli nedostali nic, protože naše "ano" znamenalo pro Řeky "ne". Nějak podobně jsme dopadli při první návštěvy pekárničky, kde dělali i vynikající frapé. Šli jsme si objednat lahodný nápoj a při otázce, zda chceme frapé s mlékem jsem kývala, že ano, zda chceme i s cukrem jsem kývala taky ano. Výsledek bylo čisté velmi diabetické frapé s vodou a ledem.

Moře nás přivítalo nádhernou teplotou a typicky řeckou pláží, plnou písku, oblázku, ale taky nedopalku od cigaret, odpadků a pobíhajících psů. Ti byli hodní a přátelští. Dokonce bych řekla, že při pohledu do jejich očí cítili jsme přátelství člověka se psem stejně jako s českým oříškem. Na pláži pouštěli jsme české písničky, popíjeli německé pivo z řeckého markétu a navazovali přátelství se slovenskými turisty. Naše pokojíčky v apartmanovém domě byly velmi blízko sebe a tak jsme se navzájem sousedsky navštěvovali každý večer na našem mini balkónu. Přátelské posezení se hned první a vzápětí druhý večer protáhlo do téměř ranních hodin, což mělo za následek ukončení kamarádství s dalšími sousedy po pravé straně. Ti nám noční veselí opláceli ranním rachotem žaluzii nahoru a dolů, nahorů a dolů a to několikrát za sebou. Popravdě pravé řecké červené víno působilo mnohem lépe než lecjaký prášek na spaní a my o žaluzijních ariích neměli ani ponětí.
Česká vynalézavost nezná mezí a tak i na dvouplotýnkovém vařiči děly se věci.... bublal kuřecí vývar, smažily se kuřecí čtvrtky, míchalo se rizito, dělaly se saláty a jiné dobroty. Při zjištění, že v blízkém supermarketu mají v akci pivo, někteří neváhali, vzali naše cestovní kufry na kolečkách a šli udělat zásoby na celou dobu dovolené. Ostatní účastníci zájezdu se poctivě připravovali na nadcházející řecký večer, nakoupili si další páry bot a nezbytný klobouk.

Na řeckém večeru teklo víno proudem a řečtí tanečníci předváděli všechny své husarské kousky. Brali nás mezi sebe a snažili se nás naučit jejich tanci. V jednom kole s ruskými, polskými a jinými slovanskmi bratry a sestrami střídali jsme nohy jako o život. Tanec to byl veselý, rychlý a pohyblivý a než jsme se nadali, seděli jsme zpátky v autobuse a odjížděli do svých pokojíčku. Někteří ovínění, jiní veselí, my poctiví tanečníci s bolavými nohami, poněvadž jsme zapomněli podívat se do svých rodných listů a tančili jako za mladých let. Nebyla to žádná blamáž.... když ještě ze spaní křičeli jsme "jamas, jamas...".

Dny ubíhaly jako zbězsilé a i na mém bílém těle začal se tvořit nádech hnědé barvy kůže. Milovala jsem nádherné teplé moře. Pravda, dostat se do něj bylo trošku komplikovanější vzhledem k množství kamenů a absencí plaveckých bot. Dovnitr jsem našlapovala jako postižená baletka, zpátky nechala jsem se vyhodit vlnou jako mobidik přímo na pláž. Při zvuku hudby tančila jsem na pláži a bylo mi naprosto jedno, co si kdy myslí, či nemyslí. Cítila jsem se svobodně, veselé, šťastně a mladě.... no tedy ... mlaději než obvykle.

Zkoušeli jsme řecké dobroty, jídelní, pitné i hudební. Opájeli se sluncem a vůni moře a nekonečna.

V pátek čekal nás výletík na Olymp. Vyslechli jsme si spoustu zajímavostí, viděli krásy Olympu a ochutnali i typickou řeckou fazolovou polévku. Následky si nesl každý sám.

Blížil se konec nejen naší dovolené, ale rovněž sezóny a tak se místní prodejci snažili prodat vše možné i nemožné a přizpůsobovali tomu i ceny. A tak každý teplý večer jsem si na hlavní třídě kromě milé malé opičky pořídila i nějakou maličkost sobě nebo ostatním pro radost. A pak to přišlo..... balení... a z mých malých radostí stály se rázem starosti. Přítel již dávno měl nabalený svůj kufr a já celá zoufalá poskakovala kolem své postele plné původních a nových věcí a neuměla si představit jak toto všechno mám dát do tak malého prostoru zvaného můj kufr. Rovněž jsem nevěřícně zírala, když váha ukazovala místo předepsaných 15-ti kg něco kolem 22 kil. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát.

A tak jsem jako Král Dobromil rozdávala své poklady do kufrů mých spolucestujících... a prosila je o převoz do naší české zemičky. Jak říkám, se mnou cestovat to je radost.

Zvládili jsme to na jedničku a než jsme se stačili vzpamatovat už jsme byli zase zpět ve stověžaté matičce. Poklusem klus na autobus a chytit penďoška na cestu do východní části naší zemičky.

Byla jsem spokojená jako malé děcko... a tak zase někdy příště těším se na Tebe.... milé Řecko.

Luxusní večer

3. října 2017 v 21:00 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Krásný pohodový večer.
Venku je tma a deštivo až milo. Nevím, proč spoustu lidí říká ... deštivo až hrůza. Jakápak hrůza. Hrůza by byla, kdyby dlouho deštivo nebylo. My lidé jsme stejně zvláštní. Když prší, chceme aby svítilo slunce. Když svítí, nadáváme, že je moc horko a chceme chlad. Při chladu se zimomřivě choulíme do kabátu a nemůžeme se dočkat až bude horko. Jsme jako malé děti, nevíme co chceme. Chceme, co nemáme. A když to máme, tak jsme nevděční a chceme zase něco jiného.
Takže tedy, jak říkám je milo deštivo. Sedím si ve svém ratanovém křesílku a je mi báječně. Po denním shonu, těšila jsem se na vůni svého domova. Na teplo, které mě tam objímá a na zvuky, které jsou mi známé a blízké. Tikot kuchyňských hodin, klepnutí kliky, bouchnutí dvířek, vrzot stolečku. Těšila jsem se na světla a barvy a jejich odstíny. Na plamen zapálených svíček a vůni aroma lampy.
Dnes dostala jsem dárek. A slavnostně pustila jsem si lekce břišních tanců. Radovala jsem se a smála, bláznivě tančila a líbila se mi každá chvilka mého teď a tady. Osprchovala jsem se a umyla hlavu. A na tu dnešní slávu namazala jsem si své tělo voňavých luxusním mlékem. Protože jsem to tak prostě cítila a chtěla. Lidé občas nechávají si věci na "lepší" časy a někdy si ani nevšimnou, že už je prožili nebo právě prožívají. Je jen na nás samotných, kdy si uděláme a prožijeme svou "Luxusní chvíli". Nejlépe je být ve svém luxusu co nejvíce a nejčastěji. Vůbec přitom nevadí, když budeme sedět opřeni v poloprázdné místnosti, bosýma nohama dotýkat se navzájem šlapku o šlapku a na zdraví zapíjet vše pramenitou vodou.
Svou luxusní chvíli v každé minutě tvoříme si my. Jsme sami sobě kreativním umělcem - kouzelným malířem svých snů, veselým básníkem svých myšlenek a čarokrásným spisovatelem svého života.
A tak si tady ve své luxusní chvilce pouštím krásnou indiánskou hudbu, prociťují ty nádherné tóny a je mi tak šťastně, že mi veselé slzičky tančí po tváří. Je příjemné nechat opájet se paní Štěstěnou. Osmažila jsem si na másle zeleninku plnou barev a vůni a jemnocitných chutí - Paní Mrkev ruku v ruce s panem Celerem Řepíkatým nádhernou piruetou vzali do své společnosti Sečnu Cibuli a Mladíka Česneka a nyní dovolili mi vychutnat jejich báječnou chuť. Opíjím se červeným čajem a cítím býti se králem. Vlastně královnou. Královnou svého vlastního vnitřního luxusu.
Kéž mé přání doléhne k Vaším uším - krásnou luxusní dobrou noc všem dobrým duším.
Vaše Hanlen