Auto jako auto

5. prosince 2017 v 20:17 | Hanlen |  Povídky
S Martou se domlouvali dobrých půl roku, že se sejdou. Padly všechny varianty - u Marty doma, u ní doma, v kavárničce. Nápadů na místa bylo mnoho, času málo. A tak utíkal měsíc za měsícem až jednou zazvonil u Katky na stole telefon.

"Názdar, Káťo, žiješ ještě?" ozvalo se na druhém konci sluchátka
"Jasně. Ty jo. Ráda, Tě slyším Marti. Jak jde život?"
"Život jde pěkně rychle, kamarádko. Jak je to dlouho, co jsme se neviděly?" zeptala se Marta.
"Já nevím, měsíc, dva?"
"Prdlačky, měsíc, dva.... naposledny jsi u nás byla v létě na grilovačce a už je únor" naoko hubovala Marta. "Takže, žádné odkládání, dneska Tě čekám."
"Dneska? Ty jo, přijdu z práce pozdě a ani nevím, v kolik mi jede takhle na večer k Vám bus" odpověděla Katka popravdě.
"Nestarej se nic, holka zlatá. Dovoz i odvoz zajištěn. Syn má nové auto, rád jezdí, takže čekej u hlavní cesty na zastávce autobusu v 18 hodin."
Káťa se nestačila divit... "Marti, ty jsi skvělá. Tak to beru. Jen mi ještě řekni, jaké má auto. Víš, že blbě vidím."
"Auto jako auto. Taková stará vrána to je. Velké, černé. Copak já vím, jak se všechny ty auta jmenuji?" bezstarostně odpověděla Marta. "Tak se moc těším, večer pa."
"Pa" .... odpověděla Katka už do hluchého sluchátka.

Začala se těšit. Martu i celou její rodinu měla ráda. A s tím odvozem, teda Marta je super. To jí fakt, bodlo.

Z práce proběhla rychle domovem, osprchovala se, vzala víno a nějaké brambůrky a utíkala na domluvenou schůzku v šest. Sama neměla ráda, když musela na někoho čekat a tak se snažila, aby to samé nedělala ostatním. V tom poklusu si ani nevšimla, že brýle nechala ležet na kuchyňském stole.

V únoru se stmívá brzy, takže v šest už byla tma jako o půlnoci s tím rozdílem, že potkávala přece jen více lidí. Postavila se na chodník, hrábla do kabelky pro brýle a ... ztuhla. "Sakra" pomyslela si. "No nic" však se nechystám číst a auto snad ještě uvidím" zasmála se sama pro sebe.

Hodina "H" se blížila. Autobusy přijížděly a odjížděly. Lidí přicházeli a odcházeli. Auta svištěla podél hlavní cesty, ale nikdo nezastavoval. Už jí začalo být docela chladno, když uviděla, jak řidič blížícího auta vyhodil blinkr a pomalu přistavuje k chodníku. Kateřina se nefalšovaně zaradovala.... představa vytopeného vozu ji dělala fakt dobře.

Rozběhla se natěšeně k autu, otevřela dveře a hrnula se dovnitř. Náraz do právě vystupující pasažérky byl docela silný. "Jejda, promiňte, netušila jsem že Danek ještě někoho bere cestou" omlouvala se Káťa překvapené ženě.
"Nic, nic... to nevadí...." odpověděla neznáma a s údivem pokračovala ve vystupování z vozu.

Místo pro Káťu zdálo se být volné.
"Čau Dando, ty jo, kde jsi tak dlouho chlape, vždyť Tvá "stará teta" už málem umrzla" se smíchem usedala na místo spolujezdce a aby toho ještě nebylo málo, plácla rozverně domnělého Danoušce do stehen.

V kabině vozu bylo najednou naprosté ticho.

Podívala se pozorněji na řidiče. Dívala se do naprosto překvapených mužských očí. Cizích. Cizích mužských očí cizího muže.

"Ježiši, promiňte, já sedím asi špatně" vykoktala zmateně, "vy asi nejste Danek, že?" dodala, aby už tak trapnou situaci dovedla do naprosté dokonalosti

"Ne, to opravdu nejsem" smál se už pobaveně cizí muž. "Ale pokud chcete, klidně mi tak říkejte a já Vás třeba odvezu tam, kam potřebujete."

Omlouvala se znovu a pomalu vycouvávala z příjemného tepla zpět do zimy. "Bože, chudák chlap. Sotva se zbaví jedné ženy, už se mu tam hrne další a navíc naprosto nečekaná"....... běželo ji hlavou a dusila se záchvatem smíchu.

Málem přeslechla SMS od Marty : "Káťo, vydrž, Danek už vyjíždí......."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama