Paštikář

7. prosince 2017 v 20:05 | Hanlen |  Povídky
Dvě ženy po rozvodu se svými dvěmi syny v pubertě. Znáte snad lepší seskupení pro výlet do Prahy? Kluci byli rádi, že jsou spolu a už od výchozí stanice zdárně převráceli oči v sloup a soupeřili, kdo z nich má "fakt ale nejhorší matku". Když zjistili, že jsou na tom oba stejně blbě a rodičky je neustále prudí, konečně se začali zabývat svými opravdovými starostmi, jako byla hudba, děvčata a počítačové hry.

My holky spokojeně odpočívaly a těšily se na vánoční kouzelnou atmosféru velkoměsta. Daly jsme si to jako takovou malou odměnu pro nás i naše děti. Jako pohlazení po tom hnusném traumatu zvaném rozvod. Obě holky z vesnice, posléze z malého města. Navzájem jsme si radily, jak musíme být obezřetné a dávat si pozor na vše, co nás tam může čekat. "Hlavně nikomu nevěř" nabádaly jsme jedna druhou. "Jasně, však nejsme blbé" dodávaly jsme si kuráže.

"Víš, jaké to dneska je. Šmejdi jsou všude. Kdyby mohli, prodají i mrtvému zimník. Prostě budeme neoblomné, a kdyby náhodou nám někdo chtěl něco nabízet, tvrdě odmítneme. Přece nejsme žádné naivky" pronesla veledůležitě má spolucestující a já jen souhlasně kývala.

Praha byla báječná. Naší kluci vypadali, že se tam narodili. Beze strachu okamžitě skákali z tramvaje do tramvaje, z jedné stanice metra do druhé a my jako bláznivé matky za nima. Byla tam spousta legrace a pěkných zážitků. Po celodenním dni hrnuli jsme se ubytovat. Vyspat se. Ráno do metra.

Sotva jsme se dostali do stanice, přijela s tichým zašumněním vlaková souprava a my nastoupili. Jedna blbě vidící a druhá skoro slepá. "Dobrý den" ozvalo se před námi. Muž v kabátě díval se na nás docela z patra. Před námi byla jeho ruka a v ní ... paštíka????? "Dobrý den", odpověděly jsme přísně. "Mohu, požádat..... " začal ten muž. "Ne,ne,ne.... díky. Opravdu nic nechceme." odpověděla jsem jakožto ta odvážnější. "Dámy, prosím Vás, mohu požádat.." muž zdál se být neoblomný. Nedala jsem se. Přece nejsem z vesnice. Ať vidí, že mám kuráž. "Pane, chápu, že Vámi nabízená paštika je určitě báječná, chutná a možná i bio, ale my opravdu NIC nechceme" řekla jsem dostatečně tvrdě.
Muž zbledl. Vypadal, že omdlí. Díval se, jak to jen říci...? Překvapeně? .... z posledních sil.... dopověděl svou větu... "dámy, prosím Vás, mohu Vás požádat o předložení jízdenky?" Nasadila jsem si brýle a koukala na "paštiku" s nápisem "revizor"..... Tiše, a bez odporu, jsem začala hledat svou platnou jízdenku do metra.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama