Panu učiteli, s láskou

28. března 2018 v 20:30 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Slavíme. Ptáte se "Co?". No copak jste nebyli dětmi a nechodili do školy. Ať tam bylo špatně nebo skvěle - všichni máme své učitelé.

Sedím zasypaná fotkami od první do osmé "A" třídy a musím se hrozně smát nad tím, jak jsme se "skoro" vůbec nezměnili. A páni učitelé….

První třída - paní učitelka s drdolem až ke slunci, tvářila se jako dokonalá dáma. My ji ale neměli rádi. Snad jsme se ji i trochu báli. Další třídy už byli lepší.

Super byl až druhý stupeň. Naše třídní p. Emilie dostala hned zkraje geniální nápad. Rozsadila nás do smíšených dvojic - holka-kluk - holka-kluk a bylo to báječné. Ještě dnes, když se potkáme, nejen že si nás každého pamatuje jménem, ale dokonce zná vazby na rodiče a sourozence. I po 35 létech.

Klasik matematik Eda - v očích desetiletého dítěte, to nejhorší co nás mohlo potkat - takový šel z něho respekt a strach. Dnes mohu s určitostí říct - to nejlepší, co nás mohlo potkat. Nechybí ve vyprávění na žádném srazu a jsou to ty nejlepší zážitky. Kluci, když neposlouchali, dostali jednu zprava druhou zleva a nikdo ani muk. Však oni moc dobře věděli, za co to mají. Díky Edovi i ti nejhorší žáci odcházeli ze základky a uměli násobilku jako když bičem mrská.
Stejně, jak byl dobrý matematik, tak šílený byl fyzik. Jeho rotory a motory nechápu dodnes. Nikdy nezapomenu na třídní schůzku, kdy se můj rodič šel zeptat, jak to se mnou vypadá ve fyzice. V jiných předmětech samé jedničky a dvojky. A do toho Eda bezelstně…. "jo, má to tady holka dobré. Čtyři, čtyři, pět, čtyři." Podíval se na další rodičku a veselé pokračoval …"a Petr, ten to má ještě lepší - pět, pět, čtyři, pět." Rodiče jen tiše šeptli "jak dobré, ony ty děti chtějí na střední školu?…." A Eda byl kanón. Pochopil, že ani jeden z nás se nebudeme hlásit v budoucnu na matematicko-fyzikální fakultu, přimhouřil své přísné oči a světe div se - zprůměrňoval nám to na krásnou dvojku.

Paní učitelka češtiny a hudební výchovy. Mě, s jedním tónem ve stupnici, zařadila do sborového zpěvu a já vystupovala jako hrdá zpěvačka schovaná mezi ostatními opravdovými hlasy a zdokonalovala svůj playback.

Střední škola. Třídní, která měla jedinou barvu oblečení, a tou byla zelená. No cožpak jsme ji mohli říkat jinak než Žabka? Branná výchova a profesor ve výslužbě. Vždy postavil se jako správný sokol rovně před katedru a svými dlouhými prsty nás zval k sobě se slovy … "ty s tím zeleným sešitem …. poooojď sem" a my svorně klusaly téměř všechny, neboť jiný než zelený sešit nebyl k dostání.
Naše ruská profesorka dějepisu, která mou spolužačku plácala knihou po hlavě a roztomile s ruským přízvukem hovořila "máte tu ofinku jako můj pudl….".
Profesorka ekonomie, která nás dorazila svým nejhorším komentářem…. "jste hloupější než můj syn".
Mladý tělocvikář, kvůli kterému i ty největší polena ve třídě bez uzardění tvrdily, že by rády byly druhou Věrou Čáslavskou. Mladý počítačový fešák s fouskem a jeho účetní úkoly. Jak rády jsme psaly "má dáti" - "dal" aniž bychom tušili, nač se nás vlastně ptal. Jediné, co nám nebylo po chuti, že jeho žena učila na stejné škole.

Paní profesorka češtiny, která nikomu, ale nikomu nedala jedničku. Mě celou dobu dvojku. Až maturita byla za jedna a já měla pocit, že už stačí jen zazpívat hymnu. Tak hrdá jsem na ní byla.

Dnes je jiná doba a já jsem ráda, že nejsem žák či student. Možná ještě radši jsem, že nejsem učitel či profesor. Není to jednoduchá doba a nemají to spolu lehké.

S odstupem musím říct, že všichni mí paní učitelé svou práci odvedli jste skvělé. Vždyť ta spousta let nebyl jen mžik. Za to Vám patří skvělý dík. Krásný a zasloužený svátek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aninka Aninka | 29. března 2018 v 12:59 | Reagovat

pekně pravdivé

2 ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael | Web | 30. března 2018 v 21:20 | Reagovat

hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama