Mé touhy

12. dubna 2018 v 9:23 | Hanlen |  Život tropí hloupostí
Každý z nás neustálé po něčem touží.

"Maruško, neříkej, že ty ne."
"Opravdu, ne, mám všechno."
"Mít všechno a po něčem toužit jsou dvě naprosto rozdílné věci."
"Ale já opravdu už nic nechci."
"Nechceš, ale toužíš."
"Myslíš?"
"Myslím. Já toužím nepřetržitě."

Mou první tužbou byl porod. Velmi záhy - už v sedmi prenatálních měsících jsem zjistila, že je to jediná možnost, jak se dostat, tam kde chci. Vůbec jsem netušila, co to slovo znamená, ale pudově cítila, že bych z toho malého, i když teplého a bezpečného prostoru ráda pryč. Dál do světa. Vrhám se bezhlavě po hlavě ven a své rodičce způsobuji první bolesti a tlaky, nejen na prsou. Najednou jsem tady.

Ovanul mě první vzduch, až jsem se úlekem rozbrečela. Ohlušila rána způsobená pádem mého otce a omráčil pot porodníka, který je rád, že je to za ním. Koneckonců, kámo, jsme na tom stejně. I já mám radost z prvního úspěchu.

Ten pomatený zdravotník zcela bez uzardění do éteru hlásí mou míru a váhu. "No dovolte, pane, jsem dáma, jakpak k tomu přijdu, aby celý sál věděl kolik vážím??"

Jako každé malé dítě toužím po matčiným prsu. Po tom, co z něj můžu vysát. Doslova a do písmene. Aniž by se mě kdokoliv ptal na můj názor, hodili mě do skleněné klece inkubátoru spolu s přítomností hadiček udržující mé malé štíhlé tělo v sytosti, teplotě a těšení se na opravdový domov.

Stávala jsem se čím dál náročnější. Víte jak to je, podáte prst a urvou vám celou ruku. Už ani mě nestačil prs, toužila jsem po mámě celé. Po její lásce, přítomností a péči. Toto období trvá dost dlouho. Většinou do vaši smrti. U některých mamánků řídících se heslem "dokud funí budu u ní" je to docela návykové a nebezpečnější pro jejich další vývoj než leckterá droga.

Vzhledem k mé nezávislosti, vymanila jsem se z rodného hnízda. Má touha po svatbě s šampiónem mého srdce byla vyslyšena. Netušila jsem tehdy, že šampiónů může být v životě ženy více. Radostně nadechla jsem své plíce a řekla to kouzlené slůvko "Ano". A bylo dokonáno. Toužebně jsem jako vlaštovka začala slepovat své vlastní hnízdo a chystala se vysedět mláďata. Nakonec podařil se husarský kousek. Tentokráte jsem to byla já, co tlačila jako o život (proč jako?). Tlačila jsem pro život a dostala ze sebe, to nejlepší co jsem mohla.

Svému dítěti jsem radostně nabízela nejen můj prs, ale také bezesné noci, hravé dny, veškerou lásku, radost, strachy a nervy. Záměrně nepíšu "pevné nervy" poněvadž jakmile vaše dítě dospěje do puberty, zjistí téměř každá matka, že žádné nervy nejsou dostatečně pevné a velmi často rupají.

I svému toužícímu muži jsem nabízela, co jen dům dal. Jídlo, pití, přikrývku hlavy i těla, domácí práce všeho druhu, legraci, hádky, pivo v akci a sebe. Stála jsem se multifunkční ženou - manželkou, milenkou, kamarádkou, kuchařkou, uklízečkou, stavebním dozorem i pomocným dělníkem, organizační a kulturní referentkou, správkyni bankovního účtu, zpovědnici a hlavní podezřelou v jeho žárlivých scénách. Po téměř dvaceti létech pohár mé trpělivosti přetekl, což dotvrzuje louže vody před okresním soudem.

Mé další tužby na sebe nenechaly dlouho čekat. Toužila jsem se stát platícím občanem a tak mi nezbývalo nic jiného než změnit práci. V té bývalé by mi číslo na výplatní pásce nestačilo pokryt ani náklady na bydlení. O jídle ani nemluvě. V létě snad uživil by nás les a sady, ale co bychom si počali s příchodem prvního sněhu, to opravdu nevím.

Toužila jsem přežít pubertu mého syna. Pevně jsou doufala, že přijde čas, kdy oba ve zdraví a bez úhony vyjdeme z toho hnusného snu a společně se tomu zasmějeme. Neuběhlo ani deset let a my se opravdu královsky bavíme o zážitcích, které mému synovi přinesly neustálé protáčení oči jako Hurvínkovi, syčení "tssss" jako nebezpečnému plazi a mě první bolesti na hrudi.

V té době toužila jsem po novém, perspektivním muži. Měl být vysoký, štíhlý, sympatický, empatický, inteligentní, romantický, pracující i pracovitý, nekuřák, báječný společník i milenec, nesobecký, nežárlivý, solventní, gentlemanský, milující. Prostě takový normální obyčejný chlap. Halóoooo, halóoooooo…. Probuďte mě.

Probudili mě samotní účastníci mých výběrových řízení. Pravda, někdy to probuzení bylo hodně prudké. Rozsvítily se reflektory, bouchaly dělbuchy a třásla se zem, to vše jen proto, abych se konečně probudila z toho růžového snu. Trvalo to pár let. Dobře, kápnu božskou. Trvalo to desetiletku. Konečně jsem probuzená, oči i uši dokořán a růžové brýle bezpečně uschované na dně mého soukromého archivu.

Na místo toho mám brýle dioptrické - to abych lépe viděla. Více poslouchám, to abych lépe slyšela. A více vrčím, to proto, že jsem pes. Alespoň podle čínského horoskopu.

Stojím mezi bílými pruhy a nevěřícně koukám kolem sebe. Tak tohle je ten přechod. Ani nevím, kdy jsem k němu došla. Život mi přináší další dary a výhody.

Možnosti jak ušetřit je náhle více. V mém nákupním košíku nenajdete vložky ani hrubé ponožky. Nebojím se potratů ani zimy. V lékárně na místo antikoncepce požadují lubrikační gel. "Ty a já" opravdu není název nové písně. Je mi čím dál tepleji a já si to užívám. Nemusím na dovolenou pod egyptské slunce. Je mi horko a navíc zadarmo. V masně jsem nebyla pěkně dlouho a vyhýbám se opuštěným králíkárnám. Obávám se, aby mě do některé z nich nezavřeli vzhledem k množství zeleniny, které chroupu každý den. K veselé opici mi stačí mnohem méně alkoholu než v minulosti a mnohem více spánku následující den.

Mé sportovní výkony již taky nejsou co bývaly. Přesto pořád toužím. Při jízdě na kole už nejde o sto ujetých kilometrů denně, ale o zvládnutí kola na ergometrii. Má dětská touha po kurzech latinsko-amerických tanců je ukojená jedním až dvěma rychlejšími tanci u domácí televize. Můj zrychlený dech z posledních sil píská konec kurzu. Naposledy, když zaslechla jsem pozvání na lyže - přitulila jsem se … slyšela jsem totiž - zda chci jít blíže.

Moc se mi líbí ten můj svět a mé touhy.

"Ty jsi ale kecka" směje se Maruška. A v očích ji svítí toužebné jiskřičky do dalších dnů.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 R. R. | 19. dubna 2018 v 18:44 | Reagovat

Pěkné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama