Proutek

9. dubna 2018 v 0:19 | Hanlen |  Život tropí hloupostí
"Mě asi šlehne, tak to mám za to, že jsem na Tebe tak hodná. Starám se, bojím se, dělám první poslední."

Při slovech první poslední se stejnou údernosti třískám vlastními rukama vlastní dítě. Taky ještě aby to bylo jinak. Že bych vlastními rukama bila cizí dítě nebo nedej Bože, cizí ruce tloukli mé dítě. Kdepak, své děti si zmlátím sama. Jsem dost samostatná ženská. Malá vzrůstem, který se mění přímo úměrně síle mého vzteku. Momentálně už mám skoro dva metry. Mohla bych reprezentovat Českou republiku ve volejbalu. Nebo v boxu. Sakra. Matky samoživitelky by měly být zákonem chráněny jako pandy. A měli by mít víc dovolené, víc lázní a více nervů.

Páteční řinčení mobilu nic nenasvědčovalo tomu, že budu mít adrenalinový víkend. Cizí číslo. "Prosím" štěkla jsem do sluchátka připravená bleskurychle odmítnout lákavé nabídky dodavatelů plynů, vody, elektřiny či jiné psiny. "Děkuji, nic nechci, všechno mám, měnit nic nehodlám" moje naučená fráze už visela v éteru až jsem málem přeslechla jméno ředitele školy, kterou navštěvuje můj pubertální syn. Tedy, abych byla přesnější - kterou by měl navštěvovat můj syn. A to byl ten důvod telefonního hovoru. Měl, ale nečiní tak. A ti předobří profesoři tak neměli tu čest vidět na vlastní oči mé dítě již více než týden.

"Jak nechodí?" ptala jsem se naivně a dívala se na ten Bellův přístroj, jako bych snad od něj očekávala nějakou odpověď.
"Nerozčilujte se, paní Proutková. Určitě najdeme nějaké řešení. Zastavte se v pondělí za mnou do školy" jako v mrákotách jsem ještě slyšela ředitelův hlas. "Pěkný víkend" dodal ještě provokatér jeden a rychle zavěsil. Měl štěstí. Byla jsem jak pes Baskervillský a od pusy mi šla vzteky pěna i pára zároveň.
"Zastavte se, zastavte se" bručela jsem si pro sebe, když jsem šla domů. No pokud se mi do té doby nezastaví srdce, tak se řediteli zastavím. Ale první zástavka, věhlasný pedagogu bude v pokoji mého dorostence. Protože, jak praví přísloví "ohýbej proutek dokud je mladý". Jdu podle lidových pranostik ohnout svého rodného Proutka. Proutka Michala, ještě donedávna docházejícího studenta střední školy.

Úplně jsem zapomněla, že dveře mají kliku a málem jsem vešla do inkriminované místnosti nejapně zvané dětský pokoj málem přes zeď.
"Nemáš mi co říct?" můj výhružný hlas by mohl skály lámat.
"A co?" odpovědělo moje dítě a tvářilo se, že vůbec nechápe o co jako go…

"A co?" šla jsem do vrtule. "Jako to, že pololetí končí červnem, nikoli dubnem. Třeba to, že i přesto, že je apríl, tak se ho nezkoušej dělat ze své matky. Třeba to, že nestuduješ v Plzni a nevím nic o tom, že by jsi měl individuální zkrácený studijní plán."
"Jsi dobrá mami, vidím, že máš smysl pro humor" řeklo to pubertální stvoření, které sedělo v křesle mého malého roztomilého chlapečka.
"Už jsi slyšel, že i humor může být životu nebezpečný???" a pak následovalo to, čím začíná má povídka. Z posledních sil jsem si sedla na válendu.
"Ještě ne, ale teď už to vidím."
"Proč nechodíš do školy?"
"Nebaví mě to tam."

No výborně. Zeptáte se a máte odpověď. Dokonce logickou. Taky, koho by bavilo chodit někam, kde vás to nebaví. Ženy nechodí na hokej, muži na pokec do kavárny, lenoši do práce, nevěřící do kostela. Protože je to prostě nebaví. A moje dítě nechodí do školy. Proč…. Nesnažte se nasr… mě ještě vy….. proč, proč…. Pro slepičí kvoč.
"A ty si myslíš, že mě baví chodit do práce? Nechat si nadávat od lidí i od nadřízených, chovat se ke všem milé a pěkně, i když mám smutek, nemám náladu nebo jsem prostě jen tak unavená??" Nebaví, nebaví a přesto chodím. Protože musím."

"Hmm…"
"A co Tě baví?" snažila jsem se o osobní empatický přístup. Jiný nebyl na výběr. Ruka mě už fakt bolela.
"No to právě ještě úplně nevím, ale průmka to není."
"Krása."

Rozhovor nedobrovolně ještě pokračoval v sobotu a taky trochu v neděli. Už nehovořím. Jsem unavená tak, že odešel i vztek.

Zítra mám tedy rande-vouz s říďou. "Třeba to bude aspoň pěkný chlap" pomyslela jsem si hořce. "Ať z toho setkání mám aspoň něco. Zasloužím si to. Vždyť mám přece zítra ty narozeniny….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama