Veselé velikonoce

4. dubna 2018 v 14:07 | Hanlen |  Život tropí hloupostí
Mirka nevěděla jestli se má smát nebo plakat.
Velikonoce v plném proudu.

"Tak zítra tam máš koledníky" hlásila ji včera máma po telefonu.
"Aha, a kdopak přijde?"
"No samozřejmě přímo ode mě tam pojede Tvůj syn a vezme dědu s sebou."
"Super, tak to je fajn, budu se těšit."

Opřela se v křesle - děda, její táta.
Nikdy se extrémně nezajímal jak se má, čeho dosáhla, zda je smutná či veselá. Vždy to nějak smetl pod koberec, ve všech měl pravdu a pokud by ji náhodou neměl, tak si ji vykřičel.

Mirka před nedávnem udělala posezení u kávy starších dam z rodiny. Pak se dozvěděla, jak se cítil dotčený, že taky nebyl pozván. Na dámskou jízdu??? No to nemyslíš, táto, vážně. Vy chlapi máte akce BB (bez bab), my holky zase BS (baby sobě).
Slíbila mu, že je pozve o týden později s mámou jako pár.

Doveze je a odveze. Táta už špatně chodí a ještě hůře dýchá. Jediné štěstí, že bydlí v domě s výtahem, jinak by se k ní nedostal.

"Jejda, to zas bude jiskření" pomyslela si a věřte, že o příjemné jiskření určitě nešlo. Spíše o bouřku. Hromy blesky, třesky plesky. "A třeba to zvládneme a bude to príma" optimisticky se začala těšit.
Ale copak se Mirka může jen tak těšit. Než se mohl přiblížit inkriminovaný víkend, odvezla se do nemocnice s bolesti na hrudi a bylo vymalováno. Návštěva odložená.

Byl večer, neděle velikonoční a ona se začala připravovat. Nachystala obložené talířky a jednohubky, vše zakryla potravinářskou folii a uložila na zítřek do lednice. Nachystala na konferenční stůl skleničky. Do svícnů vyměnila svíčky. Prošla bytem. Těšila se a byla zvědavá, jak návštěva dopadne.

Ráno vstala brzy. Přece se nenechá nachytat v posteli. Vše překontrolovala. Taková vzácnost jako návštěva táty a syna nelze podcenit. Snad bude mít táta radost i z malé štamprličky.

Okolo desáté zazvonil venkovní bzučák.
"Jo, jo …. pojďte dál, už na Vás čekám."
V sluchátku domácího telefonu slyšela cvaknutí venkovních dveří. Tak ještě šest pater výtahem a jsou tady.

Uplynula minuta, dvě, tři, pět…. Pak zazvonil mobil.

"… mami, výtah se někde seknul…."
"Vydržte, jdu to zjistit." Mirka si nazula boty, vzala klíče, mobil a šla pátrat. Ona a výtah se setkali ve čtvrtém poschodí. Svítil tam jako vánoční stromeček. Však otevřít nešel. Ani drobeček.

Spása - domovník. Otevřel a díval se na ní podezřelé.
"Hele sousedko, nespletla jste to trochu? Je velikonoční pondělí. Neměl bych spíš zvonit já na vás než vy na mě."
"Omlouvám se, ale zasekl se výtah. Nemohl by jste mi nějak pomoci?"
"Proč?. Vždyť nejste uvnitř. Jak zpívá Richard Muller. Po schodoch, po schodoch, poznávám poschodia….. po schodoch, po schodoch…. Čo zme kdo za ludia…."

Vtipálek s vůni domácí slivovičky….

"Jasně, já po schodech, ale dole mám tátu a ten to nevyjde. Tak co zavolat servisního technika?"
"Na techniky je spoleh. Už jsem to hlásil, takže přijedou."
"Super. A nevíte kdy?"
"Vím. Zítra."

Sešla jsem zpátky dolů k poštovním schránkám. Otec se na mě díval tak, jako bych snad ten výtah zasekla já osobně. Dostala jsem našupáno v přízemí, otočili se a jeli domů. Nenapadlo mě, když jsem šla zjišťovat problém s výtahem, vzít s sebou pohotově i láhev něčeho ostřejšího. Škoda, radost by měl táta i domovník.

Po hodině syn přijel znovu. Zazvonil a dýchal tak, že by mohl zaskočit i za ventilátor. Vždycky se zdrží chvíli. Tentokrát odcházel po pěti hodinách. To víte, než vyšlápnete tolik schodů, tak si rozmyslíte, jak rychle půjdete zase zpátky. Vyprávěl a vyprávěl a byl tak vtipný, že jsem si začala šahat do svědomí, zda jsem kdysi před léty neměla techtle nebo nedej bože mechtle s Mirkem Donutilem. Stejně jako on, donutil mě k smíchu na celé odpoledne. Prostě - veselé velikonoce.

Chystám se pozvat tátu na návštěvu znovu. Do třetice. Jen se trošku bojím, co se stane tentokrát…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama