Bláznivý čokl

9. května 2018 v 20:25 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Ráno jsem běžela jako čokl a blázen v jednom rychle do práce. Ne proto, že bych se bála , že přijdu pozdě. Jen jsem chtěla jako obvykle přijít minimálně o hodinu rychleji. Přeci jen, připravit se, dořešit věci, které mezi kontaktem s klienty nejde, udělat spoustu jiných provozních záležitostí, které nejsou vidět a jsou tak nějak samozřejmé.

Tak jo.

Pak začal "normální" den. Lidé si stěžovali na všechno a na všechny a nejlepší na tom bylo, že nejvíce si stěžovali ti, kteří by snad ani neměli otevírat ústa a dořešit si své povinnosti a závazky. A já se na ně povinně usmívala a srdce mi tlouklo, žaludek se obracel na ruby a duše křičela tak, že i pouštěné rádio už nebylo slyšet.

Tak jo.

Uplynulo dopoledne, já samozřejmě ráda a dobrovolně povinně mimo pracovní dobu vzala dalšího klienta a pak běžela jako čokl a blázen v jednom na poštu s pracovními závazky. Trochu jsem si dávala pozor na výmoly, protože přeci jen, nohu už jsem zlomenou měla a vím, co to obnáší.

Tak jo.

A pak jsem běžela zpátky. Kousek ode mě procházela silnici slepá žena. S bílou hůlkou a černými brýlemi. Pomalu. Opatrně.

Tak jo.

Najednou vím, víc než jasně, že žiji blbě. Nevhodně. Šíleně. Jako čokl a blázen v jednom. Jenže, co z toho může vzejít? Bláznivý čokl? Nechci.
Pokud sama neudělám změnu, nikdo ji za mě neudělá. Myslím, že čas nastal právě teď.

Žijeme opravdu teď a tady …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama