Můj vztah ke sportu

4. května 2018 v 21:12 | Hanlen |  Rýmy
Těžký, přetěžký úkol Tě holka čeká.
Zdá se, že v Tvé hlavě se to seká.

Téma zní férově, jasně a skoro jako legrace.
Tak ničeho se neboj a pusť se do práce.

Skupina pisatelů dala téma - "sporťáci".
Pocit mám, že cítím kazajku svěrací.

Slyšela jsem dobře, že mám psát o sportovním utkání?
Pravdu říct, trochu hrůzu mi to nahání.

Ze sportovních slov znám gól, faul a žlutá karta.
Baník, Liverpool a taky Sparta.

Není to málo, to je mi jasné,
ale tady mé vzdělání taky hasne.

Večer, když sporťáci nové zprávy hlásí,
v pauze jdu vyfoukat si svoje vlasy.

Muže varuji, že zbytečné je vzít mě na antuku.
Takhle opravdu nezískají mou ruku.

Na hřišti nebo na ledové ploše,
jediné co najdu jsou odpadkové koše.

Box je moc tvrdý, strachy mi srdce měkne.
Faktem zůstává, že klukům ve slipech to sekne.

Na motorkách a formulích dostávám křeče.
Při vítězstvích tolik šampusu zbytečně ven teče.

Bolt, když běží svůj závod veliký,
věřím, že s klidem doběhne až do Afriky.

Obdivuji každou disciplínu i každého sportovce.
Klobouk dolů, když od bahna s kolem běží do kopce.

Na olympiádách sice nejsem příliš žádaná.
I přesto všechno myslím si, že sportovně jsem nadaná.

Sotva mě v první třídě povinně do bazénu hodili,
jako první jsem se topila a to se trošku zděsili.

Na vodu i přesto nikdy jsem nezanevřela.
Na místním bazénu chlapecká těla obhlížela.

V době, kdy chodili jsme do školky,
parkovali jsme na zahradě všichni své tříkolky.

Na tyči až ke stropu hbitě jsem šplhala
Na stometrovky v běhu předběhnout se nedala.

Dodnes cítím, jak velmi jsem demotivována.
Věkově do spartakiád jsem nebyla nominována.

Ale pozor. S přibývajícím věkem vše se začíná dařit.
Na kole sjíždím lesní cesty, na tanečním parketu začínám pařit.

Později dozvídám se, že je zcela běžné
sportování ve dvou. Hlavně, že je něžné.

Když přeskočila jsem dětství, mládí a nevyzrálý věk,
začala jsem chytat druhý či třetí dech.

Koupila si kolo, kalhoty s vycpávkou a triko termo.
Předjet tak Sagana, to by bylo terno.

Zdolat za den sto kilásků bylo mi souzeno.
Na konci trasy čekalo vepřové koleno.

Zdokonalovala jsem se pomalu a jistě,
až jsem při výletech zákeřně chytila klíště.

Kdo by se s boreliózou trápil a dělal si vrásky?
Před sebou jasně viděla jsem další cílové pásky.

Na lyžařském výcviku ze základní školy
ztratila jsem se hned po příjezdu, no to vám bylo story.

Po výjimečných zážitcích vždy jako první pasu
a tak jsem při sjezdu vypadla z bot i mimo trasu.

Za těch pár desítek let zapomněla jsem na tu scénu.
Po čtyřicítce neohroženě znovu na svah se ženu.

Pokud to někdo filmoval a dal to na net,
někteří po první pomoci začali se shánět.

Ale trpělivost přináší nejen růže,
a tak jsem svou jízdou dojala nejednoho muže.

Hlavně obsluha pomy a sedací lanovky.
Při mém příchodu pro zklidnění počítali do stovky.

Upřímně a s láskou vzpomínám na ty krásné sjezdy.
Já i mé kamarádky moc dobře víme, kdo byl za hvězdy.


A aby toho nebylo málo,
neuvěříte co se stalo.

Zlomila jsem si nohu, kotník pro jistotu z obou stran.
Kupodivu nemohl za to sport, ale party stan.

Všichni v nemocnici dívali se na mě uznalé.
Původně si mysleli, že to při sportu měla jsem na mále.

Doteď v duši tu velkou hanbu si nesu,
když zjistili, že neupadla jsem na svahu, ale na Majálesu.

Nožka je dobrá a já přihlásila se do latinských tanců.
V duchu jsem viděla lačné pohledy těch divokých kanců.

První lekce zvládala jsem s nadhledem,
než jsem se střetla od mladších žen se soucitným pohledem.

Mou veselou duši a povahu optimisty ovšem nic nezlomí.
Teď napadlo mě, že ještě nejezdila jsem na koni.

A tak mohu říct, že se docela na budoucnost těším.
Zatím jsem s trekovými hůlkami sportovcem pěším.

Všem radím upřímně a zcela v duchu fair-play.
Na věk nehleď a radostně si hrej.

Ve zdravém těle, zdravý duch.
Nenech se zlomit a hrdý buď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama