Červen 2018

Východ nad Ruskamenem

30. června 2018 v 22:51 | Hanlen |  Rýmy
Horký den pomalu přechází do horké noci.
Léto přebírá vládu moci.

Den slunovratu ve své magické síle.

Měkkost těla, nad hlavou všechny hvězdy světa.
Ve světle luny vidět je pouze silueta.

Díváš se do oči mořské víle.

Je dvě hodiny ráno, neustláno.
Pomilována mořem čekám ráno.

Vítám úsvit tam nahoře, nad kamenem.

Koupu se v mořské soli, ve své nahotě smysluplně.
Paprsky hvězd houpou mě na své vlně.

Tak nádherný je východ slunce nad Ruskamenem.

Mořské přijetí

27. června 2018 v 22:42 | Hanlen |  Rýmy
Jako kouzelný vějíř třetího oka
derou se paprsky slunce i stínů.
Pod hlavou kameny, duše se kochá,
necítím bolest, necítím vinu.

Jen tiše ležím a s pokorou plynu.

Šustivé moře jako milenec tiše mi šeptá
záplavu slovíček plněných solí.
Tiše ležím a s pokorou plynu.
Srdce je něžné, duše se hojí.

Mezi vlnami najednou jako fata morgana
zjevuje se mi cesta.
Ta cesta náhle je záchranná vesta.
Jen nádech a hned zase mizí.

Duše, co zde setkají se spolu
už nikdy nebudou si cizí.

Slunce Tě zahřívá jak náruč mazlivá.

Racek do okolí křičí, co při letu kde viděl.
Hory zpovzdálí písně Ti zpívají.
Štěstíčka svého čerpáš svůj příděl.

Ladně jak baletka své kreace racek Ti předvádí.
Myšlenky beze slov mění své pořadí.

Jako tichošlápek skápla mi po tváří slza dojetí.
Díky Ti, moře, za Tvé přijetí.

Cesta za jógou

15. června 2018 v 10:13 | Hanlen |  Život tropí hloupostí
Ještě jsem se nestihla pořádně vzpamatovat z návratu z luxusního pobytu ve Frantovkách a už jsem zase v cuku letu na odjezdu. Čeká mě naprosto jiná cesta. Ve Frantovkách jednolůžkový pokoj sama se sebou, v Chorvatsku apartmán, kdo ví s kým.

Po domě lítám jako včelka Mája. Prý, že sbalit se k moři je jedna dvě. Tři trička, dvoje plavky, opalovací krém a jedeme. No jo, lehce se to řekne, těžce provede.
Nachystala jsem si dvě menší kabely a začala dělat hromádky. Sedací souprava se rázem změnila ve vzdušnou skříň s jednou velkou polici.
Což o to. Oblečení bylo docela rychle. Ale teď další - manikura, krémy na opalování, krémy po opalování, něco od bolesti hlavy, něco od případného průjmu, toaletní papír, škrabka na nohy, náramek na ruce, pouzdro na brýle a samozřejmě brýle…..

Čas zběsilé utíká a já koukám na tu spoušť. Jdu balit. Kabela je plná a já nevím proč, nejde zapnout. Ok. Vše zpátky. Přitahuji kufr. Karimatka dovnitř, deka ven. Klobouk pryč. Ve 23.30 jdu zcela vyčerpaná, ale spokojená spát.

Ranní budíček jasně předznamenal nádherný den. Vstávala jsem brzy, radostně, natěšená i potěšená. Vždyť přeci začíná dovolená.
Ještě poslední pračka s použitými osuškami a spodním prádlem, které už se vážně nevleze ani do kapsy.
Vynést koš s odpadky, zastavit vodu a samozřejmě vyjít pravou.
S veškerou slávou…

Jedu k moři. Ale to už Vám asi došlo. Jedu tam, nevím kam, jedu nevím, s kým a ani nevím, co mě čeká. Páni, to je dobrodružství jako za dob mládí. Jakožto samostatná jednotka vnutila jsem se do skupiny žen cvičících jógu. Jsem naprostý nováček, první cvik provedu až za hlasitého šplouchání vln a perlivého smíchu spolucvičitelek.

Budu bydlet nevím s kým. Dokonce ještě ani netuším, kdo bude můj spolusedící na dvousedadle. Nevím, kdo mi namaže záda. Ani kdo mi namaže chleba s máslem. Nevím nic. Sladká nevědomost. Jsem v klidu a dokonce se těším. Zbytečné věci do skříně zpátky věším a začínám se pomalu oblékat. Ještě kousek jídla na cestu nezapomenout připravené v lednici. To by vážně bylo na mrtvici. Pet láhev - minerálka Rajec. Nahoru dávám palec.

Šťastnou cestu, holka si přeji a doufám, že zítra radostně budu volat všem známým "Dobro došli na Jadran".

Svou klávesnici nechávám doma. Své myšlenky beru sebou. A taky průpisku a papír, A dobrou náladu. Co stihnu, zapíšu. Co nestihnu, tak si domyslím.

Na cestu se děvče dává,
Je čas vyrazit, marná sláva.
Zítra mě čeká pravá chorvatská káva.

Otevírá se přede mnou nová brána.
Přeji Vám krásná slunečná rána.

Bamberk

4. června 2018 v 10:25 | Hanlen |  Františkovy Lázně 2018
Děcka. Tak to je pecka. Dojela jsem do Německa.
Poprvé v životě. A to jsem se ani nemusela stydět. Znáte tu hlášku? Stydím se tak, že se asi propadnu až do Západního Německa? No a já beze studu se propadla, a přímo do skvostu kulturního dědictví UNESCO městečka Bamberk.

Začalo to nevinnou otázkou spolustolovnice, zda nechci na výlet. Podmínka uskutečnění bylo minimálně dvanáct účastníků. Pokud se nenaplní stav, tak se nikam nejede. Přemýšlela jsem jen chvíli a řekla si, kdy když ne teď? Kde, když ne Bamberk? A tak jsem zašla do VIP clubu s otázkou, zda je ještě volno?

"Zatím je 11 účastníků, pokud bude dvanáct, pojedeme" řekla ta informační žena a tím pádem zjistila, že jsem zachránila celý zájezd, neboť jsem v hodině dvanácté byla dvanáctou - a nebojím se říct - nejdůležitější - účastníci již výše zmiňovaného zájezdu.
"Tady mě máte, zapište si mě a můžeme v neděli vyrazit. Dvanáct účastníků zájezdu je připraveno poznat krásy a zákoutí německého skvostu."

Než se den se dnem sešel a proběhlo několik procedur blížilo se nedělní ráno. Den předtím jsem ještě zcela nezodpovědně protančila celou noc a tudíž mé nohy odmítaly ráno vstanou jako za mlada. Spíše jsem vypadla z postele a tiše si nadávala, že jsem se opět a zase opomněla podívat do rodného listu na své rodné číslo, především to první dvojčíslí. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. A tak jsem odvážně polepila své nohy náplastí proti puchýřům, namalovala si nový obličej, nasadila svůj úsměv a s celou lehkostí svého bytí vyrazila na vydatnou snídaní. Poté vyfasovala balíček na cestu a šla zabalit do svého příručního zavazadla doklady a finanční hotovost, měkké tuzemské koruny a tvrdou evropskou měnu v celé výši 20-ti eur. Na toaletu to snad postačí. Jinak problémy budou mít Němci jinačí.

Vycházíme z rodného hotelu, když se k nám připojila milá dáma.
"Jedete taky na výlet", optala jsem se.
"Taky, taky."
"Tak děvčata, máte občanky a eura" nic netuše pokládala jsem další maminkovské otázky.
"Na co eura?" zeptala se mě nová paní Vilma.
"Na toaletu."
"A proč bych měla používat na toaletu eura" zeptala se mě nevinně ta dobrá žena.
"A jak chcete v Německu jinak platit?"
"Cože???? My jedeme do Německa?" její zděšený výraz opravdu nebyl hraný.
"Pokud jedete s námi do Bamberku, tak jedeme do Německa" začala jsem se smát.
"Panebože, a já myslela, že jedeme do Vamberku, ale oni to jen špatně vyslovují. No tak to já se musím vrátit. Eura mám samozřejmě na pokoji."
Žena byla rychlá a než dorazil mistr šofér i se svým minibusem a zdatným průvodcem, byli jsme v kompletu a celá 14-ti členná parta mohla vyrazit.

Bamberk byl moc pěkný. Počasí kouzelné. Daly jsme si s novou paní nejen společné dvousedátko v autobuse, ale taky doporučenou specialitu - bamberskou plněnou cibuli a kouřové pivo. Moc dobré obojí. Někteří si nedali a o moc přišli. Mezi řeči jsme přišly nejen na to, že jsme ve stejném račím znamení, ale že už týden jsme sousedky a dělí nás od sebe jen tenká stěna.

"Mám pokoj vedle procedury. Bála jsem se, že mě to bude rušit, ale je to v pohodě. Jsem hned vedle parafínu."
"Moment, vedle parafínu jsem já."
"Jsem na 129."
"Já na 130."
Není ten kouzelný svět báječných náhod krásný?

Bamberk je pěkný a plný zajímavostí. Hned zkraje je socha velmi objemné ženy. Pohled na ní všechny přítomné dámy ukolébal v přesvědčení, že čas diet není až tak nutný a další báječný pohár se zmrzlinou není důvod v dalších lázeňských dnech odmítnout.

Došli jsme k vinotéce, kde jsme byli upozornění na zajímavou patentovanou láhev na kvalitní vína. Říká se jí "bock beutel". Takže už umím první dva slovíčka - bock - kozel, beutel - sáček, pytel. Láhev by měla připomínat "kozlova varlata" ze zadu, což mi hned zvedlo mou veselou náladu a rozvířilo neutuchající fantazii.

A jako by toho nebylo málo. Byl nám představen sloup, který kupodivu neroste do nebe, ale do země. To pro ochranu krční páteře, která by při pohledu vzhůru mohla utrpět. A tak místní génius zasadil sloup do země, přikryl zajímavým skleněným poklopem a zajistil si tím nesmrtelnost brouka bamberského. I po létech turisti stojí v kruhu a udiveně koukají na skleněnou desku a věří, že sloup směrem dolů tam opravdu je.

Také jsme prošli kolem desky plné ohnivých kruhů, která měla připomínat starodávné pálení čarodějnic. Pro jistotu jsem se na chvíli odmlčela, šla tiše po špičkách a maskovala se černými brýlemi, to aby mě nepoznali.

Zpáteční cesta proběhla v klidu. Všichni příjemně unavení pospávali a odvážlivci s cibuli a kouřovým pivem v bříšku hlídali své orgány, aby neprovedli nějakou společensky nevhodnou hloupost.

Auf wiedenseher, Bamberk. Neskrývala jsem dojetí. Loučíme se přátelský a děkujeme za přijetí.