Cesta za jógou

15. června 2018 v 10:13 | Hanlen |  Život tropí hloupostí
Ještě jsem se nestihla pořádně vzpamatovat z návratu z luxusního pobytu ve Frantovkách a už jsem zase v cuku letu na odjezdu. Čeká mě naprosto jiná cesta. Ve Frantovkách jednolůžkový pokoj sama se sebou, v Chorvatsku apartmán, kdo ví s kým.

Po domě lítám jako včelka Mája. Prý, že sbalit se k moři je jedna dvě. Tři trička, dvoje plavky, opalovací krém a jedeme. No jo, lehce se to řekne, těžce provede.
Nachystala jsem si dvě menší kabely a začala dělat hromádky. Sedací souprava se rázem změnila ve vzdušnou skříň s jednou velkou polici.
Což o to. Oblečení bylo docela rychle. Ale teď další - manikura, krémy na opalování, krémy po opalování, něco od bolesti hlavy, něco od případného průjmu, toaletní papír, škrabka na nohy, náramek na ruce, pouzdro na brýle a samozřejmě brýle…..

Čas zběsilé utíká a já koukám na tu spoušť. Jdu balit. Kabela je plná a já nevím proč, nejde zapnout. Ok. Vše zpátky. Přitahuji kufr. Karimatka dovnitř, deka ven. Klobouk pryč. Ve 23.30 jdu zcela vyčerpaná, ale spokojená spát.

Ranní budíček jasně předznamenal nádherný den. Vstávala jsem brzy, radostně, natěšená i potěšená. Vždyť přeci začíná dovolená.
Ještě poslední pračka s použitými osuškami a spodním prádlem, které už se vážně nevleze ani do kapsy.
Vynést koš s odpadky, zastavit vodu a samozřejmě vyjít pravou.
S veškerou slávou…

Jedu k moři. Ale to už Vám asi došlo. Jedu tam, nevím kam, jedu nevím, s kým a ani nevím, co mě čeká. Páni, to je dobrodružství jako za dob mládí. Jakožto samostatná jednotka vnutila jsem se do skupiny žen cvičících jógu. Jsem naprostý nováček, první cvik provedu až za hlasitého šplouchání vln a perlivého smíchu spolucvičitelek.

Budu bydlet nevím s kým. Dokonce ještě ani netuším, kdo bude můj spolusedící na dvousedadle. Nevím, kdo mi namaže záda. Ani kdo mi namaže chleba s máslem. Nevím nic. Sladká nevědomost. Jsem v klidu a dokonce se těším. Zbytečné věci do skříně zpátky věším a začínám se pomalu oblékat. Ještě kousek jídla na cestu nezapomenout připravené v lednici. To by vážně bylo na mrtvici. Pet láhev - minerálka Rajec. Nahoru dávám palec.

Šťastnou cestu, holka si přeji a doufám, že zítra radostně budu volat všem známým "Dobro došli na Jadran".

Svou klávesnici nechávám doma. Své myšlenky beru sebou. A taky průpisku a papír, A dobrou náladu. Co stihnu, zapíšu. Co nestihnu, tak si domyslím.

Na cestu se děvče dává,
Je čas vyrazit, marná sláva.
Zítra mě čeká pravá chorvatská káva.

Otevírá se přede mnou nová brána.
Přeji Vám krásná slunečná rána.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama