Zvláštní období

3. července 2018 v 19:27 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Mám zvláštní období.

Zdá se, že kruh se uzavírá a vše, co je potřeba končí. Nejenže bez mého přičínění, dokonce i bez mého souhlasu. Je to jako lusknutí prstů Mistra Beana - a náhle medvídek spí. Věci, slova, činy, lidé, vztahy a vše, co zdálo se být v mém životě neměnné mizí. Ještě zvláštnější je, že to, co zmizí, mi vůbec nechybí. Nemyslím to vůbec špatně. Jen konstatuji. A všemu a všem, co odešlo přeji z celého srdce jen to nejlepší. A hlavně lásku. Mnoho lásky.

Navíc je úplně neuvěřitelný způsob a rychlost mizení. Lidé, které jsem znala několik desítek let mi zmizeli ze života rychlosti blesku jedné věty či někdy jediného slova. Jsem snad v jiné dimenzi? Či jsou snad oni v jiné dimenzi? I kdepak. Všichni jsme přesně tam, kam patříme a kde je nám dobře.

Navíc mi přicházejí do života noví a noví lidé, nové situace, nové pocity, nové vjemy. Připadám si jako uprostřed nádherné bubliny. Vstup i výstup je možný. Připadám si jako na tobogánu. Stojím tam nahoře a přiznávám, že mám strach skočit. Ale na druhou stranu mě "rajcuje" ta představa, co mě čeká. Je to jednoduše výzva. Každý z nás má rád své jistoty. Ale copak existuje nějaká jistota? Život je změna. Život neustálé dýchá a hýbe se, pulsuje, plyne, postává, vyskakuje, propadá se, houpe se na vlně…… Jen my se občas (vždy) bojíme…

Strach je přirozený. Patří k nám. Je to takový ten samozvaný přítel-nepřítel, kterého nikdo nezval a on přesto, je s námi. Jenže nás svazuje. Vydírá. Ponižuje. Otřásá. A má pocit, že je král.

Král a královna jsme jen my sami. Jsme nádhernými vládci nad svými životy, svými přáními a svými nezkrotnými touhami.

Přeji všem lásku, zdraví a odvahu jako na raftech divoké řeky života sjíždět své každodenní sny a přání.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama