Říjen 2018

Tanec v rámci diety

10. října 2018 v 20:40 | Hanlen |  Natur House
Týden utekl naprosto neskutečně a my se probudili do pátečního rána. Protančila jsem si svým samostatným velkým pokojem u otevřeného okna s pohledem na vycházející slunce nad plochou místního rybníka. S Kryštofy zpívala si "pojď hledat břeh". Sprcha byla osvěžující a já si chystala své potřebné svačinky, ovoce, pití a nové ponožky na další den.

Dnes jsme se měli více seznámit s hostitelem - městem Děčínem. Je malebný. Pěšky jsme se dostali přes Dlouhou jízdu na nádvoří zámku a těšili se na okruh. Mladý průvodce byl vtipný a zábavný. Vyprávěl nám mimo jiné o rodině Thunů, v jehož majetku byl hrad až do roku 1932. Když jsme došli do poslední místnosti, mnohé ženy zkoprněli. Dívali se na visící obraz a na mě a zase zpět. Každý z nás vidí sám sebe poněkud jinak, takže jsem chvíli vůbec netušila, co se děje. A najednou mi začali říkat, že jsem neuvěřitelně podobná té ženě na obraze. "Kdo je to?" ptali se překvapeně průvodce. "Přece Tereza Thunová" odpověděl ten chytrý chlapec a dal jim za pravdu, že podoba tam je. Přemýšlím, že po návratu navštívím svou obvodní lékařku a požádám o odběr krve. Třeba vyteče modrý pramen.

Na závěr prohlídky jsme se ještě naučili nové pojmy intarzie a enfiláda. Pokud i Vy chcete vědět, co to znamená, nezbývá než se vydat do Děčína také. Když jsme pokračovali městem přes Tyršův most a dívali se na Vyhlídkovou restauraci na Pastýřské stěně, odmítali jsme věřit tomu, že bychom opravdu ještě dnes spočinuli na restauračních židličkách v takových výšinách. Vzhledem k tomu, co jsme již nachodili i tento výšlap jsme všichni zvládli hravě a já si říkala, že jsem snad více či méně těch svých dietních prohřešků vyšlapala.

S přibývajícím odpolednem jsme se všichni přes náměstí pomalu dostávali na své pokoje. Já si ještě před večeří sbalila většinu svých věcí, aniž bych tušila, jak báječný je to nápad. Po týdnu se nebe zatáhlo, začalo pršet a přidala se bouřka. Nic netuše jsem se zeptala, zda se i přes nepřízeň počasí půjdeme rozloučit - však víte kde….

"Tak na chvilku" zněla odpověď a já netušila, jak dlouhá chvilka je přede mnou. Vzhledem k dešti a ochlazení, venkovní zahrádky osiřely a uvnitř bylo k prasknutí. Navíc byl pátek. Skvělý den pro oslavu narozenin a narození dítěte. V praxi to, milé dámy, vypadalo velmi velmi pozitivně. Dlouhý stůl plný příjemných mužů. Pro dnešní večer jsme si s panem řidičem zbyli jen dva. Z nás dvou jeden odešel a hádejte, kdo to asi byl. No a v tuto chvíli začíná má návštěva do restaurace na náměstí, abych se na vlastní oči přesvědčila, jak se tančí v městě na Labi.

Takže, moje milá paní poradkyně, pokud jste dosud vydržela číst a byla zděšená z mých dietních prohřešků, dovolte, abych se pochlubila, že jsem kromě cca 70-ti ušlých kilometrů, protančila zodpovědně celou noc, a to vše jen proto, abych Vám udělala radost.

V sobotu směr domov a samozřejmě tvrdý nástup na ten správný režim. Zítra mě čeká kontrola a já vůbec netuším, jak dopadnu. A pokud jsem více než 10 dkg přibrala, tak ať se hanbou propadnu.


Zlatý hřeb - Pravčická brána na dohled

4. října 2018 v 20:33 | Hanlen |  Natur House
Čvrteček, cítím se jak krteček. Nohy již mám sešlapané, únava mi říká pane. Ale nás jen tak někdo nedostane. Dnes nás čeká "zlatý hřeb" našeho zájezdu. Národní park České Švýcarsko. Túra k Pravčické bráně, Mezní Louka, údolí říčky Kamenice, plavba na pramicích Tichou (Edmundovou) soutěskou, Hřensko. Ráno nikdo netušil, že večer budeme mít v nohou minimálně 17 kilometrů a v srdci pocit dobře vykonané práce.

Ženy již vytahují své hole a připravují se na túru. Já si ukládám na cestu do své příruční kabely slimbelky, ovoce, zeleninu, čistou vodu a chroupající vlákninu. Dobrou náladu mám samozřejmě v každé kapse. Na nohou pohodlné boty a můžeme vyrazit. Slunce je i nadále naším věrným společníkem. Ještě jsem vám nepředstavila nádhernou trojicí našich spolucestujících. Byla to maminka se dvěma synky. Maminka byla starší, oblečená celou dobu v bílém a na hlavě měla roztomilý tralaláček. Tento Pampalini a jeho hoši tvořili nepřehlédnutelné sousoší. Nakonec jsme zjistili, že chlapci jsou dvojčata a nejsou tak mladí jako vypadají. Třetí křížek jim již táhne. Když věrně stáli po boku své maminky, okamžitě jsem si je představila do videoklipu skupiny Lunetic při písní… "jsi moje máma"…. Nezapomenutelné. Ale šlapali dobře a byli velmi příjemní.

Na pramici jsme dostali asi nejvtipnějšího převozníka roku. Při dotazu, jak je pod námi hluboko, odpovídal "až na dno, madam, až na dno". Poté nám dovolil fotit si vše v okolí s tím, že si to můžeme dát na své "fackabuky" a při výstupu, kde jediná možnost byla vpravo upozornil, že vpravo vystupují pouze muži. Ženy vlevo (do vody) a tchýně prý můžou skákat přímo, ať nezdržují. Nechápu, proč měly některé Kelišky tak zvláštní výraz ve tvářích.

Výstup na Pravčickou bránu byl pro mnohé náročnější, ale ta odměna nahoře. Teda, to byl pohled do okolí. Taky je vám tak pěkně, když jste blíže k nebesům? Tlačila jsem na místo oběda slimbelky, po zpáteční šestikilometrové trase ovoce a svižným krokem jsme se blížili k autobusu.

Na večeři mě čekaly špagety, což bylo dobře, neboť nic jiného bych nebyla schopná pokousat. Večer jsme sebrali poslední zbytek sil a navštívili místní pivní koutek. Líbilo se nám tam velmi, až jsme chtěli ještě pokračovat v tažení, jenže už nebylo moc těch, kteří by s námi sdíleli stejné hodnoty. Vzhledem k tomu, že jsme lidé společenští, seznámili jsme se s místními cyklisty a těm se náš plán pokračovat v přátelském duchu líbil a doprovodili nás do zařízení na náměstí. Povídali o tom, jak se tam v pátky a soboty vesele tančí a věřte, že mě v tu chvíli ani v tom nejbláznivějším snu nenapadlo, že jednou z tanečnic budu i já sama. Pravda je, že můj život je někdy šílenější, než ty nejdivočejší sny. Ale o tom zase až příště.