Prosinec 2018

Uvnitř měla jasno

Čtvrtek v 22:57 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Uvnitř měla jasno.

Všude kolem ní venku poletoval sníh, do uši štípal mráz, lidí byli protivní a nevlídní a navíc ji bolelo úplně všechno, co se dalo pojmenovat. Blázinec, kde se podíváš. V rodině, v práci, na ulicích, v obchodech.

Kolem dokola byl chaos. V životě všech kolem.

Kámen na kameni nezůstal, jak měl. Co bylo včera, dnes už není. Co včera neexistovalo, dnes vyplňuje každou minutu. Kdyby ji někdo před měsícem řekl, co bude teď, vysmála by se mu. Vlastně se poslední dobou smála všemu, co ji život přinášel. Plakat už neměla sílu. Slzy došly. Jediné, co zůstalo v kbelíku na dně schované, byly slzy štěstí. Ty na svou příležitost čekaly. Věděly, že jednou přijde jejich čas a tak trpělivě vyčkávaly.

Byla zvyklá na své změny, které ji provázely životem stejně jako každodenní nadechnutí. Už dávno se jich nebála, přijímala je a jen se občas ještě pořád divila nad jejich podobou a rozmanitostí.

Jedna změna ji přece jen překvapila. Tou změnou byl klid. Tam někde uvnitř sebe sama, v tom nejniternějším koutku jejího já seděl, pozoroval, volně dýchal a rozhlížel se po okolí. Chápal minulost, přítomnost i budoucnost. Jen tak … byl. Její klid. Nikde ji netahal, na nic se neptal, nic nechtěl vědět. Jen byl s ní.

…. A ona věděla, že díky němu je tak silná…. Neboť největší síla je schovaná v něze….

Tam uvnitř měla jasno.
Tam uvnitř měla lásku.



Víra a naděje

8. prosince 2018 v 22:35 | Hanlen |  Rýmy
City jsou tak zvláštní.

Jejich paprsky šimrají, lechtají, bolí i zebou.
Jsi sám, tak sám. Sám sebou.

Jako domino jedno ťuknutí spustí řetězec celý…
Během dne únavou padáš, v noci jsi bdělý.

Tam nahoře občas někdo karty zamíchá.
Chvíli se směješ a pak … slzy polykáš.

Život je tak zvláštní.
Každý den píše své vlastní psaní.
Nenajdeš ho v povídkách, ani v básních
… myšlenky, jak poustevník choulí se v dlaních.

V největším horku přijde nejhorší mráz.
Zbývá jen věřit a doufat.

V to silné v nás.

Dvacet čtyři hodin

2. prosince 2018 v 21:49 | Hanlen |  Myšlenky a pocity
Někdy dvacet čtyři hodin přemění se v celý svět.

Jsem.
Nikým jiným než sebou a žiji si svůj život.

Nejsem ve vzduchoprázdnu a nejsem sama. Tudíž mě, ať už přímo nebo nepřímo ovlivňují i příběhy jiných.

Někdy dvacet čtyři hodin přemění se v celý svět.

Dnes zavřela jsem dveře a otevřela nové.
Prožila jsem krásný den.

Našlapovala po špičkách, neboť vše nové je křehké a neznámé…
Našlapovala jsem tak silně a něžně, jak to umím, protože konečně jsem a chci být sama sebou.

Dnes od rána setkala jsem se s plejádou emocí. … s nepochopením… se závistí…rovněž sobeckost jiných mě na chvíli navštívila. I jejich nebetyčná drzost. Pak v poledne potkala jsem něhu a pohlazení. A mnohé jiné. Mnohé krásné.

Také jsem dnes setkala se ze zrozením a se smrtí.

Někdy dvacet čtyři hodin přemění se v celý svět.

Život Ti občas projede před očima ve chvíli, kdy to nejméně čekáš.
Přesto, s pokorou, láskou a něžným přáním vyhlížím další slunečné paprsky…